pokračování „Proboha, kde jsi vzal toho psa?!“ Zeptala se Konstantine překvapeně, když se Tom konečně dobelhal domů. Přes rameno měl přehozenou Billovu kytaru, odpoutal Pumpu z vodítka a ten okamžitě začal prozkoumávat nové okolí. V jídelně narazil na Konstantine a Alda. „Jeden
autor: Emilia „Uvědomuješ si, co po mně chceš?“ Rozhodil rukama muž nápadně podobný Georgovi, jen o něco starší. „Jo.“ Odpověděl s klidem Georg. „A přijde ti to v pohodě? Nezbláznil si se úplně?!“ Vyhrkl starší muž rozlíceně. Rozhodně nebyl tak klidný jako
autor: Emilia Mladý detektiv si promnul prsty unavené oči od obrazovky počítače a zamžoural na hodiny. Bylo již něco málo po jedenácté hodině večer. Kromě něj a strážníků, kteří měli noční službu, už na stanici nikdo nebyl. Měl by se jít domů
autor: Emilia Život je tak nepředvídatelný. Jednu chvíli se vznášíte na nejvyšším stupni extáze a ve druhou ležíte obličejem v hlíně a polykáte prach. Jeden den kouříte s parťákem to nejlepší piko a o pár dní později stojíte na jeho pohřbu. Jediný
autor: Emilia Tadááá, děcka, tak jsem to zvládla 😀 mám nejspíš geny supermana 😀 ale dost už těch „skromných“ řečí o mně 😀 Ještě než začnete číst povídku, pusťte si píseň od Jamese Arthura – Train Wreck. Na začátku jsem použila jeho
autor: Emilia „Nač oplakávat některé části života? Celý život je k pláči. Nové nesnáze dolehnou dřív, než se stačíš vypořádat se starými.“ Seneca (římský filozof) Štěstí… co to vlastně bylo? Jak ho definovat? Existovalo vůbec? Billův svět se dělil spíše na dobré
autor: Emilia Bylo už něco málo po deváté ráno, když se drobná postava chlapce s dlouhými blond copánky převalila na posteli a zašmátrala rukou vedle sebe. Pod svou dlaní ucítil pouze texturu prostěradla, a to ho vybídlo k rozevření víček. Rozespale před
autor: Emilia EDIT: 19:10 Než se pustíte do čtení, všichni si povinně najděte písničku „Stay – Rihanna ft. Mikky Ekko“ a pusťte si ji při čtení! První verše před povídkou jsou právě z této písně a hrála mi celou dobu, když jsem
autor: Emilia Všem vám chci moc poděkovat za komentáře, kterými mě častujete! 🙂 musím říct, že si strašně ráda čtu vaše různé dedukce, pocity a myšlenky z daného dílu. Dodává mi to motivaci pohnout zadkem a psát pro vás, aby byl jednou
autor: Emilia Ačkoli přetrvávalo léto v plném proudu a teplota se většinou během dne vyšplhala až ke 30°C, dnešní odpoledne v Berlíně se neslo v pochmurnějším duchu. Slunce si hrálo na schovávanou za temně modrými mraky pokrývajícími celou oblohu. Sem tam se
autor: Emilia „Hej, Fredstere.“ Řekl Ďábel zírající do stropu s nohama vyhozenýma na opěrce gauče. Vydal se dnes za Fredem a ten ho zavedl do svojí pěstírny, tedy jejich bývalé zkušebny. Potřeboval občas vypadnout z domu od své ženy Beatrice, která měla
autor: Emilia „Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.“ Pronikavé zvonění telefonu prořízlo klid v pokoji, kde podřimovali dva chlapci. Tom se tak lekl, že sebou trhnul a kopnul nechtěně do Theovy nohy. „Au, bože, kdo prudí tak brzy ráno?“ Zamručel rozespale Theo. „Já nevím.“ Tom s polozalepenýma
autor: Emilia T: Můžeme se zítra sejít? B: To už ti chybím? T: To zjistíš, až se uvidíme, takže? B: Mám tě nabrat jako obvykle, nebo přijedeš ke mně? T: Mohli bychom jít tentokrát na nové místo. Sejdeme se u řeky, na
autor: Emilia „V pohodě, kámo?“ Ben plácl Thea po zádech a zadíval se směrem, kam mířil Theův pohled. Pozoroval Toma, Erica a Ser, jak stáli v řadě a vybírali, co si dají k jídlu. Rozhodli se zajít na oběd do bistra, kam
autor: Emilia Potemnělé úzké uličky, v nichž se vznášel pach z kanalizace a smog. Vysoké panelové domy s ošoupanou omítkou, většinou pomalovanou grafitti. Spousta opuštěných squat budov. Zaneřáděná dětská hřiště, špína, hluk… ve vzduchu viselo nebezpečí. Byl zase doma. Nasával atmosféru gheta,
