autor: Doris Tom došel šouravým krokem až do cely, plácl sebou na postel a přemýšlel. Nemohl si pomoct, ale ta Billova návštěva mu neuvěřitelně ležela v žaludku. Možná kdyby to byl kdokoliv jiný, ale zrovna Klára. Ta, kterou se Bill nechává tak
autor: Doris Tom ještě pořád visel očima v místě, kde ještě před chvílí byla Billova odhalená kůže. Jenom naprázdno polykal a snažil se pochopit sám sebe. Nikdy se v přítomnosti kluka necítil nesvůj, ale tohle bylo něco zcela jiného. Nechápal to. V
autor: Doris Ráno Toma probudilo hlasité houkání sirény. Napřed myslel, že ho raní mrtvice, ale pak se posadil na postel a snažil se uklidnit splašené srdce od leknutí. Bill se jen neochotně převalil na druhý bok. „Kterej čůrák vymyslel, že bude budíček
autor: Doris V tichosti stáli naproti sobě a hleděli si do očí. Ve vzduchu bylo zvláštní napětí. Ani jeden nevěděl, co to způsobuje, ale oba to cítili. Znali se sotva pár hodin. „Co vy dva tady? Jak to, že nejste na večeři?“
autor: Doris Tom položil krabičku na stolek a koukal na Billa. Nějak nedokázal pochopit, jak takovýhle stvoření dokáže přežít pouliční život. Bill působil tak křehce. Jako panenka. „Hele, a to si můžeš nechat takhle z venku něco poslat sem?“ kouknul na Billa
autor: Doris „Bille, Bille vedu ti spolubydlícího,“ ozývalo se chodbou a za několik okamžiků se dveře do Billovy cely otevřely. Bill jen protočil oči a posadil se na posteli. „Taky tě zdravim, Karlosi,“ zašklebil se na mladého policistu ve stejném věku, jako
