autor: Becs Zuzu, Karin, Mischulka. Tohle jsou tři holky, kterým patří tahle povídka. Bez Vás bych nebyla schopná dopsat těch pár posledních dílů. Svým komentářem mě pokaždé neuvěřitelně podpoříte a za to Vám moc děkuju. Musím se přiznat, že jsem tento díl
autor: Becs „Gustav. Gustav!“ vykřikla nadšeně Bell a začala bouchat malou pěstičkou do okenního skla. „Už jsou tady.“ „Uklidni se, holčičko,“ kroutil hlavou pobaveně Bill a pomohl jí slézt z parapetu, aby mohla vyběhnout ven ze dveří pokoje. Světlé vlásky jí divoce
autor: Becs Bill překvapeně vzhlédl, když ve dveřích své kanceláře spatřil vousatou tvář svého bratra. „Ahoj, co tady děláš?“ vydechl s očima široce otevřenýma. Vstal, vtáhl Toma za ruku dovnitř a rozhlédl se chodbou na obě strany, než za nimi zavřel dveře,
autor: Becs „Co to maluješ, sluníčko?“ zeptal se Tom, když vešel do kuchyně, aby se osvěžil. Už pár hodin byl zavřený ve studiu a práce už mu opravdu lezla krkem. Přestože konečně začal dělat hudbu, jak sám chtěl a nikdo mu nic
autor: Becs Letiště v Berlíně bylo stále přeplněné nehledě na to, že ručičky na Billových hodinkách ukazovaly pár minut po jedenácté. Lidé se proháněli jedním nebo druhým směrem a absolutně ignorovali okolí. Blonďatý chlapec už takhle dostal dvakrát ránu do boku těžkým
autor: Becs Skrz zatažené závěsy pronikal do místnosti jeden jediný osamělý paprsek slunce. Roztahoval se po naleštěné podlaze, doplazil se až na postel a dopal na tvář spícího muže s rozčepýřenými světlými vlasy. Polechtal jej pod červeným odřeným nosem, až se z
autor: Becs „Party! Na tebe, kočko,“ křičela jedna z Riiných kamarádek a tančila při tom na velkém stole, který stál na jejich terase. Rukama rozhazovala ve vzduchu a každou chvilku vybryndala trochu z obsahu své skleničky. Bill se jen znechuceně zašklebil, když
autor: Becs Bill nervózně bubnoval dlouhými prsty do koženého volantu svého auta a pohledem přejížděl po přeplněném chodníku. Stál na červené, připraven bleskově vyrazit ve chvíli, kdy naskočí oranžová. Měl dojem, že mu dneska nepřeje štěstí a stojí na každém semaforu, který
autor: Becs Nevím, jak to dělám, že sedmý díl je vždycky nejsprostější. Možná to má co dělat se sedmi smrtelnými hříchy. Kdo ví. 😀 Užije si ho dosyta.Becs Tom postával u dlouhého baru osvětleného bledě modrým led světlem. Jedním loktem se zapíral
autor: Becs Zdravím, jen vám chci říct, že povídka je téměř hotová a většinu dílů už má Janička na betaread. Nemusíte se tedy bát, že by mezi díly byly nějaké odmlky. Trochu mě mrzí, jak málo komentářů pod povídkou je. Z padesáti
autor: Becs „Rio,“ pronesl Tom varovným tónem. „Co je?“ vyštěkla na něj a střelila po něm vražedným pohledem. Tom jen kývl hlavou směrem za její rameno. Tam ťapkala svými drobnými krůčky Bell a nohy se jí bořily do písku. Zamířila si to
autor: Becs Tom prožíval jeden z těch skvělých dnů, který mohl strávit doma ve svém vlastním studiu. Od té doby, co začal pracovat i pro jiné umělce, spoustu času trávil ve studiích po celém městě. Nic se však nevyrovnalo známým prostorám, zvlášť
autor: Becs „Jsem doma,“ zahučel Tom znaveně a odhodil bundu na botník. Neměl ani sílu pověsit ji na věšák. Žádné odpovědi se mu však nedostalo. Zničeně přešel až do obýváku, ale nikoho tam nenašel. To bylo dost podivné. V sedm večer většinou
autor: Becs Bill nervózně přecházel po nemocniční chodbě sem a tam. Pár dlouhých minut se odhodlával, že vstoupí do zelených dveří. Minul je už asi stokrát a stále neměl odvahu zaklepat. To, po čem toužil celé dlouhé měsíce, se nacházelo jen pár
autor: Becs Já jsem tak hrozně hodná. Vy ani netušíte, jak moc hodná já na vás jsem. 😀 Když jsem napsala povídku Always get what I want, někteří z vás nadhodili, že by rádi věděli, jak to bude všechno pokračovat. A protože
