TOM „Můžu jít za ním?“ díval jsem se doktorovi do tváře a čekal na jeho odpověď. „Jistě.“ Konečně, vstal jsem a vydal se k bratrově posteli. Ležel tam tak nehybně. Byl bílý jako stěna. Na spánku měl velký kus gázy přilepený náplastí
KELLY Tak tohle jim nedaruju!!! Parchanti!!! Oni mě podfoukli!! No počkejte! Tohle si vypijete až do hořkého dna!! Okamžitě mi bylo jasný, co se tu děje. No však se uvidí, kdo se bude smát naposled! Po obědě jsem klidná došla do svého
TOM „Jak to teda uděláme? Mohli bysme říct Bennym, že ji tu nechceme. Jestli by už nemohla odjet. Za chvilku začíná škola, tak ať se připraví! To je dobrej nápad, ne?“ tohle téma už jsme s Billem probírali celé dopoledne. Snažili jsme
BILL Po chvíli se Kelly začala oblíkat. Nevím, co si myslela. Bylo mi to jedno. Jen jsem chtěl, aby co nejdříve vypadla. Nemohl jsem se na ni ani podívat. Připomínala všechno, co jsem udělal, co nenávidím. Potřeboval jsem co nejdříve vidět Toma.
TOM Seděl jsem na baru, upřeně pozoroval display mobilu a doufal, že to bude rychle za náma. Tak nervózní jsem byl naposledy… no, už ani nevím! Opět jsem se podíval na mobil a furt nic. Sakra! Bille, pohni! Nervózně jsem poposedl na
BILL Naposledy jsem se zhluboka nadechl a vykročil ze dveří. Tom už odešel před pěti minutami. Nějak jsem se pořád nemohl rozhoupat. Nedokázal jsem se dokopat k tomu, abych konečně vylezl z koupelny a šel za Kelly. Sakra!! Musím! Musím!! Zastavil jsem
TOM Tak už je tam půl hodiny. Teď je řada na mě. Věděl jsem, co mám udělat. Nejdříve zajít pro Gustava s Georgem. Potom pro Kelly. Jdeme na oběd. Takový byl plán. Bill totiž nechtěl, aby to došlo až moc daleko. A
BILL Konečně všechno dávalo smysl! Tušil jsem, že tu něco nehraje. Ze dne na den se přece Tom nemohl tak změnit. Ale překvapila mě Kelly! Neřekl bych do ní, že je taková pomstychtivá mrcha! Zuřil jsem! Jak se opovažuje se mezi nás
TOM Dneska to s tím interwiev asi nevyjde. Pochybuji, že by byl Bill schopnej poskytnout nějakej rozhovor. A ani já jsem neměl náladu. Klopil jsem do sebe už třetí vodku. Sakra, nemůžu se ožrat! David by mě zabil! Ale co, seru na
KELLY Tiskla jsem ho k sobě a užívala se jeho blízkost. Vůbec mi nevadilo, že pláče, věděla jsem, že ho to přejde. A v tomhle rozpoložení bude povolnější!! Hladila jsem jeho otřásající se tělo a rty přitiskla k čelu. Pomalu se začal
TOM Po tom co Bill odešel, jsem zůstal nehybně sedět s pohledem upřeným na zavřené dveře. V hlavě mi hučelo a já si připadal jako někdo cizí. Necítil jsem nic. Byl jsem úplně prázdný. Z apatie mě vyrušilo až Gustavovo odkašlání. „Co
BILL Jen co jsem se ráno vzbudil, okamžitě mi začalo bušit v hlavě. Moje první myšlenky patřily Tomovi. Hned jsem si vzpomněl na včerejší večer. Doufal jsem, že dneska už to bude lepší. Třeba byl jenom nějak mimo nebo co! Vybelhal jsem
BILL „Tome?“ zavolal jsem na bráchu. Nic! On mě snad neposlouchá!! „Tak Tome, slyšíš?“ zavolal jsem na něj hlasitěji a doufal, že se ke mně alespoň otočí. Zase nic! Co se děje?? „Co je s tebou?“ zeptal jsem se ublíženě. „Ale nic.“
Řekl jsem to tak tiše, až jsem myslel, že mě přeslechla. Vítězně se usmála a věděla, že uspěla. „Chci Billa! Chci, abys mi ho dostal do postele!“ řekla a přimhouřila oči. Zalapal jsem po dechu a šokovaně se na ni otočil. Pomalu
TOM Myslel jsem, že okamžitě exploduju, pokud tu ruku zasune ještě níž! Bože, Bille!! Co mi to děláš?? Zasténal jsem, bratrovy prsty mě uchopily do dlaně a začal jimi pohybovat. Zavřel jsem oči a… najednou ode mě Bill odskočil a já zmateně
