Bourdon 23. (konec)
autor: B-kay Vím, že bych měla na závěr napsat pár slov, za pomoci kterých bych do několika vět shrnula několika měsíční práci na povídce. Také vím, že mám ve zvyku se vždy až příliš oduševněle rozepsat a tak to dnes udělám jinak
Rubrika: Bourdon by B-kay
Bourdon 22.
autor: B-kay „Jsem doma!“ Andreas za sebou tiše zavřel dveře, svlékl si kabát a překvapeně se rozhlédl kolem sebe. Jejich domácnost bývala vždy jaksi tišší než všechny ostatní, přesto jej ještě nikdy předtím nepřivítalo takové ticho. Nebylo to rozpačité ticho, rozléhající se
Bourdon 21.
autor: B-kay Pochmurná nálada se vznášela kuchyní ve formě jakési pochmurné bubliny, narážela do všech prázdných koutů místnosti a každou vteřinou sílila. Tom seděl na svém oblíbeném místě u okna s tváří v dlaních, Babett seděla hned naproti němu a sledovala jej
Bourdon 20.
autor: B-kay Bill se na matraci malinko zavrtěl, dychtivým pohledem sledoval Tomovy pootevřené rty. Hrály si s ním. Přibližovaly se, a když je měl téměř na dosah, utíkaly a bránily se jeho krkolomným pokusům ukrást si alespoň jeden polibek. Zanaříkal a zoufale
Bourdon 19.
autor: B-kay Penny prudce zvracela do čerstvě vyčištěného bílého záchodu. Na jedné straně byla ráda. Konečně znala pravdu. Na druhou stranu si však teď, když ji znala, nebyla jistá, zdali to vůbec měla chtít. Žila si ve své krásné nevědomosti. Čas kolem
Bourdon 18.
autor: B-kay Bill se poslušně nechával vést hustým lesem. Jeho drobná bílá dlaň v sevření Tomovy dlaně působila jako ruka malého dítěte. I přesto, že byly jejich kroky rychlé a stisk dlaní nezvykle pevný, nebál se, že by mu ublížil. Lesem se
Bourdon 17.
autor: B-kay Dlouhou chvíli pouze postávala před domem a pozorovala listí. Milovala podzim. Už jako malé děvčátko byla schopná trávit celé hodiny pozorováním padajícího listí pohupujícího se ve větru jako drobné ptactvo na vlnách. Měla ráda pozlátko, díky kterému byl celý kraj
Bourdon 16.
autor: B-kay Bylo krátce po páté. Nad údolím, v němž se nacházelo několik hustě posazených vesniček, se právě probouzelo slunce a slibovalo jeden z mála hezkých dnů. Tom už nedokázal déle vysedávat v zahradě. Po třech hodinách bezútěšného zírání na oblohu vstal
Bourdon 15.
autor: B-kay Zhluboka se nadechl a vyběhl vpřed, doprovázen pohledy ostatních dětí, se cítil jako král. Zastavil až na kraji dřevěného mola, což bylo nejdál, kam se kdy nějaké dítě odvážilo, rozpažil ruce, jako by se právě chystal na svůj nejlepší skok.
Bourdon 14.
autor: B-kay Pomalu našlapoval křivolakým, zabláceným terénem. Sundal si kapuci a pokračoval v chůzi se vztyčenou hlavou a pevným pohledem. Byl na svém místě. Neměl strach. Necítil na sobě ničí pohledy, pouze dotek zvláštní prázdnoty. Cítil se osaměle, protože to bylo poprvé
Bourdon 13.
autor: B-kay Když se prázdnými ulicemi rozezněly zběsilé výkřiky sirén policejních aut a sanitky, byla Sára již téměř hodinu po smrti. Tom zaslechl jejich vzdálenou ozvěnu, nevěnoval jí však ani nejmenší pozornost. Nedokázal se soustředit na nic konkrétního. Nedokázal přemýšlet. Svět se
Bourdon 12.
autor: B-kay Bylo to skutečně zvláštní. Stál tam neschopen pohybu, zcela paralyzován vzniklou situací. V hlavě se mu rodilo neuvěřitelné množství myšlenek. Jedna bláznivější než druhá. Od chvíle, co zavolal na Dusta, aby mohli pokračovat v cestě domů, a ten za nimi
Bourdon 11.
autor: B-kay Slunce si s nimi v ten den hrálo na schovávanou. Ukrývalo se za mraky, vyčkávalo přesně jako malé zvědavé dítě. A ve chvíli, kdy se smířili s myšlenkou, že se spustí déšť, nadšeně vyskočilo ze své skrýše a zahřívalo je
Bourdon 10.
autor: B-kay Veliké brýle mu sklouzly na špičku nosu, ale on se natolik soustředil na obraz před sebou, že to vůbec nepostřehl. Obracel čerstvý rentgenový snímek v dlani, překládal si jej z pravé do levé a zase zpět, ale nezáleželo na tom,
Bourdon 9.
autor: B-kay Silně se kousl do rtu a ve chvíli, kdy se tmavá obloha rozzářila silným bleskem, vyděšeně zakňučel. Ukryl hlavu pod polštář a se zavřenýma očima se snažil přemýšlet nad něčím hezkým. Myslel na večer, který s Tomem strávili. Na to,
