autor: Fabiana -Tom- „Tome, vstávej!“ Někdo se mnou zacloumal a už podruhé během nepříliš dlouhé doby mě tak donutil probudit se. Otevřel jsem oči. Nade mnou se skláněl Bill. „Vstávej!“ Opakoval, a ustoupil stranou, abych se mohl posadit. Pak mi na klín
autor: Fabiana Mlčel jsem. Bill mě opatrně položil na zem a klekl si vedle mě. Zahleděl jsem se na něj očima plnýma otázek (a slz). Opatrně vykoukl z keře, snad zjišťoval, zda je v nejbližším okolí vzduch opravdu čistý, a následně se
autor: Fabiana Bill usnul krátce potom, co jsem přišel. Nesnažil jsem se mu v tom bránit, vypadal opravdu vyčerpaně. No a Victorii jsem mohl být poprvé za celou dobu, co jsem tady, vděčný. Kdyby mě dostal na starost někdo jiný, nemusel bych
autor: Fabiana Vystoupili jsme z výtahu asi po deseti minutách strávených zíráním na šedivé asi-kameny za poloprůhledným sklem v jeho dveřích. Octli jsme se v nevelké prázdné místnosti, z níž vedly jen jedny dveře, a to přímo za nosem. Na chvíli jsem
autor: Fabiana Slyšel jsem chladný smích a pak jsem uviděl Victorii. Tvářila se zlověstně, v ruce třímala zkrvavenou sekyru a smála se. Prudce jsem sebou trhl… a pak jsem letěl. Uslyšel jsem, jak se jakási tupá rána rozlehla celou místností.Otevřel jsem oči.
autor: Fabiana Ahoj lidi,Nebojte, nehodlám tenhle díl okecávat, jen jsem se vás chtěla na něco zeptat. Četli jste někdo Hermafrodita? (Napsal to Jeffrey Eugenides a je to zatím nejlepší kniha na světě – teda pro mě xD). Napadlo mě to, protože jsem
autor: Fabiana Seděl jsem na tvrdé zemi a pozoroval hvězdy. Všude kolem byla tma a jemné ticho laskalo mé uši. Na své ruce jsem cítil něčí dotek, neměl jsem však tušení, o koho jde. Ano, bál jsem se to zjistit. Bál jsem
autor: Fabiana Tma a zvuk motoru drásaly mé nervy neustále, už bůhvíkolik hodin. Mlčel jsem a jediné, co jsem cítil, byla bolest. Nebyl jsem schopen se pohnout, provazy se mi zařezávaly do zápěstí, z dlouhého ležení na pravém boku mě bolelo celé
autor: Fabiana Ticho.Prázdno.Tma… Prudce sebou trhnu a otevírám oči. Nade mnou se skví bělostný strop, zdobený zlatavými proužky od slunce.Posadím se a s radostí shledávám, že jsem stále ve svém pokoji. Naštěstí.Pohledem na hodiny zjišťuji, že jsem spal docela dlouho. A také
autor: Fabiana Týden je dlouhá doba. Je to sedm dní, 168 hodin a spousta, spousta minut.Těžko říct, jak jsem mohl vydržet tak dlouho. Sám. Bez Billa. Navíc bez jediného pokusu o telefonát z mojí strany. Každým dnem jsem si znovu a znovu
autor: Fabiana Píp, píp… píp, píp…Volaný účastník hovor nepřijímá, zavolejte, prosím, později… „Sakra, sakra!!!“ Píp, píp… píp, píp…Volaný účastník není dostupný, zavolejte… „Do prdele!“Vztekle mrštím mobilem do kouta a sebou praštím na postel.Štve mě to. Nehorázně. Štve mě jeho přístup. Nic neřekne!
autor: Fabiana Já vím, já vím…Teď mě chcete zabít, ale i kdybyste mě zabili, já vám neřeknu, co mě zdrželo xD Docela těžko se vysvětluje, že jeden nejmenovaný člověk (matinka xP) našel blíže neidentifikované obrázky v mém notebooku, což ho vedlo k
autor: Fabiana ~Bill~ Celý den jsem nemohl přestat myslet na Toma. Ten Andreas je taková svině! Jak mu to mohl udělat? Nechápu to. Myslel jsem, že jsou přátelé! Na chvíli mě napadlo, že bych se na to Toma zeptal, včas jsem si
autor: Fabiana Ahoj twincesťáci:) Jsem nemožná. Ano, řekla bych, že vám dlužím omluvu, týkající se hlavně téhle povídky. Takže se omlouvám. Omlouvám se, že jsem tak dlouho nenapsala díl. Teď už to bude zase lepší, přísahám:) Tohoto dílu si moc nevšímejte, je
autor: Fabiana „Ne.“ Ruka zmizela, objevila se mi na tváři. „Proč-“ Začal jsem, pak jsem ale už nějak nemohl mluvit. Po chvíli mi došlo, že mi nejspíš něčím zalepil pusu. Hajzl jeden! Zahučel jsem, to byl ale jediný zvuk, který jsem mohl
