„Aúúúú, to bolííí,“ kňučí nešťastně Tom, když se probudí a drží si hlavu v dlaních. „Jó bráško, nemáš tak chlastat,“ řeknu mu škodolibě, ale vzápětí mu plácnu na hlavu mokrý ručník a dám mu zapít prášek na kocovinu. „Nejlepší bude, když se
Se strachem seběhnu pár schodů a skloním se k němu. „Tome, co se stalo, co je ti?“ šeptám s hrůzou nad ležícím bratrem a snažím se dostat k jeho obličeji. Leží tak divně… přiblížím se k jeho vlasům a snažím se je
Chvíli jsem koukal a nevěděl, co tím myslí, ale když mě chytla za ruku a potichu řekla tu jednoduchou větu, bylo mi jasné, proč ten vážný výraz. „Máš syna, Bille…“ Otevřel jsem jen pusu překvapením a zase jí zavřel. Došla mi slova.
„Cože?“ udiveně zírám na Sabine a mám pocit, že se té prokleté Karin snad nikdy nezbavím. „Slyšel jsi dobře, byla moje nejlepší kamarádka,“ zopakuje tak, aby nebylo pochyb o tom, co říká. „Znaly jsme se už od dětství,“ dodá a čeká, jestli
„Tak pojďte, už je pro vás připraveno občerstvení a děti se nemůžou dočkat,“ vyzve nás ředitelka Bambulky k odchodu. „V poslední době sem moc lidí nechodí, jen pár dobrovolníků… většinou ženy, které nemají děti a chtějí alespoň takhle pomoci, ale muže jsme
Tentokrát jsem se ráno probudil s pocitem, že se mi nic nezdálo. Byla to klidná noc, první za ty čtyři dny, co jsem tu doma. Nová paměť se asi někde fláká a nehodlá mě zásobit novými vědomostmi. Tom ještě spal, tak jsem
Bráška dovyprávěl náš společný příběh a já dojetím nemohl ani mluvit… slzy mi stékaly jedna po druhé tak rychle, že jsem je nestihl ani olizovat… „Podal bys mi kapesníčky?“ vzlykl jsem směrem k jeho uchu. Vysmrkal jsem se. Už dlouho jsem takhle
Ležíme v temné ložnici vedle sebe. Tom mě stále drží za ruku a sledujeme společně poslední záběry naší osudové oslavy. Plátno potemní a objeví se nabídka dalších titulů, ale Tom celé naše domácí kino jedním stiskem tlačítka vypne a zůstaneme ponoření v
„Jéééé, tady to voníííí,“ vejde do kuchyně Tom. „Co to kuchtíš, zlato?“ okukuje pánvičku, na které se smaží asi patnáctá palačinka… „Palačinky, ty už jsem neměl, ani nepamatuju… naposledy u mámy,“ zasní se Tom. „Za chvilku budu dělat poslední, tak si sedni
„Posaďte se, prosím a půjčte mi váš občanský průkaz,“ vyzve mě komisař Krause. Zalovím v kapse bundy a vyndám doklady. Podám mu přes stůl svojí občanku a sednu si naproti němu, na starou oprýskanou židli. Vypadá docela sympaticky… může mu být tak
Tančíme na pomalou hudbu a cítím se divně… sami, uprostřed davu hlučných lidí…její hnědé vlasy mě šimrají pod nosem… tiskne se ke mně, hlavu položenou na mé hrudi, vypadá, jako když usíná…mám v hlavě zmatek…jsem naštvaný na Toma, ale chtěl bych, aby
Frank je moc milý kluk, hned si mě získal svojí bezprostředností a radostnou povahou. Je sice na vozíku, ale života si možná užívá víc než někteří zdraví. Nedávno mu bylo osmnáct, ale postižený je skoro od narození, takže si zvykl. Nebyly žádné
Na chvilku jsme usnuli a mě ze spaní vytrhl zvuk mobilu, který se ozval z kuchyně. Opatrně se odkryju, abych Toma nevzbudil, a jdu se podívat, co to píplo. Přišla mi zpráva. Moje první zpráva v novém životě, ale bohužel od úplně
Po rychlé ranní sprše jdu ven se Scottym, chudáček už čekal netrpělivě v předsíni a nemohl se dočkat. Cestou pro nás koupím snídani, a když se vracím domů, potkám pár lidí, kteří mě pozdraví. Nezbývá mi než odpovídat, ale vůbec nevím, jestli
Za okny se pomalu stmívá a já zjišťuji, že už toho všeho mám dneska asi dost, když se přistihnu, jak se mi pomalu zavírají oči. Neudržím je otevřené, ani kdybych chtěl. Trhnu sebou, když ucítím něco blízko svého obličeje.„Bille, vstávej, jdeme spát,“
