Časoprostor I 11.
Bohužel, Tom má nahoře u sebe v bytě úplně stejně prázdnou ledničku jako já, takže se budeme muset vypravit někam na oběd. Pokusím se něco udělat s účesem, ale nakonec to vzdám a radši si narazím na hlavu kšiltovku, co jsem našel
Rubrika: Časoprostor I by Janule
Časoprostor I 10.
Chápu ho, musí to být pro něj šok, ale já jsem na tom podobně. Pro mě je šok nový život v tomhle městě a bytě, který neznám. Nevím, jak ho jinak přesvědčit a najednou mi svitne. „Mám jednu situaci, která by tě
Časoprostor I 9.
Musím si sednout na křeslo, nějak mě to vzalo… první pusa s mojí vysněnou láskou a já to musím přerušit. Leží tu přímo přede mnou a já na něj jen němě zírám, jak je krásný. Už to není ten osmnáctiletý kluk, kterého
Časoprostor I 7.
Snažím se vzpomenout, kde jsem byl těsně před gratulací. Nenápadně zkoumám svoje okolí, ale zatím mě nic nenapadá… vím jistě, že jsem určitě netancoval, protože netancuju dodneška. Nikdy mi to moc nešlo a hlavně se mi s nikým nechtělo… Kluci byli u
Časoprostor I 8.
Vtom uslyším, jak někdo odemyká dveře… trhnu sebou, honem schovám peněženku do kabely a nevím, kam skočit, abych se schoval. Připadám si tu jako zloděj. Nakonec zůstanu bezradně stát uprostřed obýváku a čekám, co se bude dít. „Už jsme zpátky,“ ozve se
Časoprostor I 6.
„Tak Scotty, můžeme vyrazit do minulosti…“ řeknu svému milému velkému hafanovi, zamknu byt a jdeme na to. Cestu už znám z hlavy, byli jsme spolu u dědy už mockrát, ale tentokrát zajedu autem až do dvora, aby ho u něj nikdo neviděl,
Časoprostor I 5.
Dneska je to přesně čtrnáct dní, co jsem byl poprvé u dědy Schultze. Mezitím jsme si potykali a skamarádili se, protože jsem byl zvědavý a často jsme se za ním se Scottym jezdili dívat, jak je na tom s Bédou. Můj hafan
Časoprostor I 4.
Ježkovy zraky, ten děda bydlí na úplně opačném konci vesnice, než jsem začal hledat, tak nakonec musím zapnout navigaci, aby mě k němu dovedla. Chtěl jsem to zvládnout sám, přece ještě nejsem takový béčko, abych nenašel jeden blbej barák na vesnici, ale
Časoprostor I 3.
Něco nepříjemně slizkého mi přetrhlo krásný sen o Tomovi… Scotty mě budí a olizuje mi celou tvář… „Fuj hafane, necháš toho?“ houknu na něj z legrace… je to náš ranní rituál. Vstanu a jdu ten jeho ranní pozdrav smýt z tváře. Musím
Časoprostor I 2.
Nakonec trvalo ještě dvě celé dlouhé hodiny, než jsem se k té krabici dostal. Volala máma, aby mi řekla, že už dojeli domů a ptala se mě, jak to zvládám. Co jí mám říct? Asi jako ty, mami… brečím, brečím a brečím…
Časoprostor I 1.
Prolog: Tahle dlouhá povídka začíná tím, čím většina ostatních končí… ale přesto, že to na začátku tak nevypadá, je to twincest, což zjistíte později, až bude ten správný čas. Možná vám napoví, když prozradím, že jsem se při psaní inspirovala jedním starým
