autor: Janule „Tomi,“ vydechnu, když jazykem zajede do prohlubně na mém krku. „Ano?“ zeptá se tlumeně a neustále v ní krouží jazykem. „Myslím, že tady nahoře už to stačí,“ zamumlám potichu a neubráním se vyjeknutí, když najednou vyjede jazykem nahoru po celé délce
autor: Janule TOM Konečně klid… táta s Hanou odjeli domů, Dejva jsem vykoupal, uspal jednou zvlášť vypečenou detektivkou a mám dost. S chutí jsem se rozvalil na sedačce vedle Billa a dal si s ním víno, aby se mi pak dobře spalo. Televize je zapnutá,
autor: Janule BILL V kapse mi zavibroval mobil. Přišla mi zpráva. Nechal jsem Hanu s Davídkem popojít kousek před sebe a vyndal telefon. Na displeji zářil nápis TOM… sakra… mám takovej strach zmáčknout to pitomý tlačítko… jestli mi píše, že je všechno špatně… nedá
autor: Janule TOM „Tak jak to provedem?“ odtáhl jsem Filipa kousek stranou, když se konečně ženský daly do hovoru a táta se šel s Dejvem a Billem podívat po baráku a vysvětlit mu, jak to tu budeme rekonstruovat. Mám sice na našeho
autor: Janule BILL Hana nad námi stála jen malou chvilku, když do obýváku vešel táta. Rychle jsem stáhl stránku její galerie, aby si ničeho nevšiml. Ačkoliv jsem byl předtím docela slušně opilý, ve chvíli, kdy jsem pochopil, o co jde, alkohol jako
autor: Janule BILL „Docela to ujde,“ pronese brácha blahosklonně, když oba zíráme nenápadně oknem z obýváku na naši budoucí macechu, jak kráčí důstojným krokem směrem k nám. Jo… má pravdu, docela dost to ujde. Tak pěknou jsem ji nečekal, myslel jsem, že bude jen
autor: Janule TOM „Jóóó, už letím,“ mávám na tátu od dveří domu. Stojí u branky a zvoní jako blázen. Sakra, přece nemám u zadku vrtuli, chvilku mi trvá, než se dostanu z domu. „No to je dost, zvoním tady už půl hodiny a
autor: Janule BILL „Zahněte doleva, říkala Trudi, tak proč jedeš rovně?“ udiveně se ptám řidiče, kterej evidentně nebere naši našeptávačku nejnovějšího modelu GPSky vážně. Jméno Trudi jí dal on, protože ji nesnáší. Ženský, který se ho snažej poučovat, mu lezou na nervy, a
autor: Janule TOM Cvaklo ovládání a žaluzie zakryly i tu trošku světla, co se sem dostávala zvenku. Ještě chvilinku počkám, až se uloží, vždycky mu trvá, než si najde tu správnou polohu. „Připlazím se k tobě po kolenou… aha… jasně… jen tak
autor: Janule BILL „Bille, kde jsi?“ slyším Toma volat své jméno a vystrčím hlavu z koupelny. „Ho he? Hiftím hi huhy,“ pronesu, jak nejsrozumitelněji můžu. K tomu mi vrčí v puse elektrickej kartáček, kterej hraje protivný dětský melodie a každých patnáct vteřin
autor: Janule TOM Sakra… mizerná noha! Strašně mě zabolelo v koleni, když jsem se postavil, až mě to skolilo zpátky na židli. Musím opatrnějc, vypadá to, že to bude něco horšího než jen odřenina. Chytím se opěradla židle a pomalinku se zvednu.
autor: Janule TOM „Tome,“ slyším za sebou přísnej hlas bráchy. Vallerie právě vyšetřuje Filipa, cvrlikaj u toho, jako by to bylo rande, a já zůstal na chvilku sám. „No?“ otočím se na Billa, ale moc se mi nechce… tak nějak tuším, o
autor: Janule BILL Bože, tady je krásně… stromy kvetou, ptáci zpívaj… začínám asi stárnout. Nikdy mě jarní příroda nedokázala nadchnout tak jako v posledních týdnech, kdy všechno bláznivě kvete i na naší berlínský zahradě. Pamatuju si, jak mě otravovaly nadšený máminy poznámky, když
autor: Janule BILL Kolikrát jsem už takhle Sabine doprovázel k brance a kolikrát nás Tom sledoval za záclonou… Asi bych to nespočítal. Potichu odemknu tmavý byt, abych ho neprobudil. Po odpoledním lítání na zahradě se ani nedivím, že ho to zmohlo. Vstával „už“
autor: Janule BILL „Půjdu tě doprovodit,“ opatrně vstanu, když se Sabine rozhodne, že u nás už byla dlouho a je čas jít domů. Lehce sundám z klína hlavu své spící lásky a líbnu ho na čelo, než se vydám ke dveřím. Blíží se
