autor: Janule BILL „Karin?“ udiveně zvednu obočí a nejspíš jsem překvapenější, než Sabine čekala. „Ty chceš tohle dát Dejvovi?“ zeptám se radši znovu, abych se ujistil, že to myslí vážně. „Ano, myslela jsem si, že by měl vědět, jak vypadala jeho máma,“
autor: Janule TOM „Co to bude?“ nakukuju zvědavě Billovi přes rameno, když něco rychle míchá na hluboký pánvi. Bože můj, v tom je něco zelenýho, no to snad nemyslí vážně… nejsem králík, abych se cpal dobrovolně zeleninou. Sabine, co mi to děláš? „Extra
autor: Janule BILL Filip se hned po zatroubení auta na dvoře vymrštil jako ještěrka a utíkal ke dveřím. Vypadal, jako by mu přijela jeho ztracená láska, a mně pomalu začalo docházet, že tahle Vall bude nejspíš něco víc než jen kamarádka a
autor: Janule TOM Měl jsem se s bráchou vsadit. Prej že si fandím… Když se Filip trochu vzpamatoval, zavolal té své genetické Vall a s úsměvem nám sdělil, že je zrovna na dovolený doma v Drážďanech a zítra se ráda přijede podívat… no neříkal
autor: Janule BILL Oba dva spí. Filip i Tom. Sedím mezi nimi, občas kontroluju, jestli Filip dýchá, a neustále se mi honí hlavou depresivní myšlenky. Neměl jsem daleko k pravdě, když jsem si myslel, že ho tím odesláním do budoucnosti zabiju… skoro se
autor: Janule TOM Zaplaťbůh, že jsem z tý mašiny venku. Těsně předtím, než to Filip odstartoval, jsem myslel, že umřu hrůzou. Najednou to na mě zase dopadlo, ale díky těm jeho bezpečnostním pásům jsem se nemohl ani hnout. Věděl moc dobře, proč mě
autor: Janule TOM „Tramtadadáááááá,“ zahuláká Filip a zatáhne za šňůrku, kterou předtím držel v ruce. Připadám si jak na nějakým odhalování sochy. Ono to tak vypadá, protože pod tou plachtou, co se teď svezla slavnostně k zemi, je náš zázračný uzdravovací stroj. Filip na
autor: Janule TOM Vzbudilo mě nejspíš cvaknutí dveří… Panebože, kde to jsem? Já si ustlal ve vaně? No potěš… to už je to se mnou hodně blbý, když nejsem schopen se vrátit ani zpátky do postele. Ale je to docela dobrý… hlava
autor: Janule BILL Nemohl jsem k ránu usnout… Tom se ještě chvilku mlel, ale nakonec začal zase mírně pochrupovat. Držel mě celou dobu v náručí a hladil mě, abych se uklidnil. Jsem mu tak vděčný, že přišel; nevím, co bych musel udělat, aby
autor: Janule TOM Sice toho blonďatýho ďábla naproti vidím dvakrát, ale povedlo se mi to… on mě určitě vidí třikrát… Uff, ale trochu jsem to přehnal, cejtím, že tohle asi jen tak nevydejchám. Začíná se mi chtít spát, a to je neklamná
autor: Janule BILL „Davide, neječ, prosím tě… Adel ti to nechce sebrat, jen si chce hrát stejně jako ty. Je menší, ber na ni ohledy,“ snažím se zklidnit to klubko na zemi, ve kterém jsou zamotaní dva prckové. Jeden vzteklý, druhý uječený,
autor: Janule BILL „Líbej mě,“ zašeptám, když se konečně zbavíme předposlední překážky a stojíme proti sobě jen tak v boxerkách. Po očku vidím Tomův napjatý klín a lehounce k němu vztáhnu ruku, abych ho jemně pohladil. Zbožňuju vědomí, že je vzrušený díky
autor: Janule BILL „Pojďte dál, pánové,“ pozve nás Gustav, a když se objeví celá jeho postava v černém obleku a s bílým ubrouskem přehozeným přes ruku, dojde mi, jakou má dneska funkci. Dokonce má i na saku cedulku se jménem „GUSTAV
autor: Janule o tři týdny později BILL „Tak ahoj, špunte, měj se tu hezky, zítra pro tebe se strejdou přijedem, jo?“ loučím se s Dejvem. Je už připravený jít spinkat po obědě a já se musím vrátit zpátky k Tomovi. Je sobota 14. února…
autor: Janule BILL „To je nesmysl!“ vykřiknu. „Kdo takový blbý pomluvy roznáší? Báby ve vsi nemaj o čem drbat, tak si smlsly už i na Andym? Vždyť víš, kolik toho trousily o nás, proč jim věříš?“ rozčiluju se, protože tohle mě fakt
