Časoprostor II 11.
TOM „Jasně, to víš, že jo, přijďte, zapaříme. Pití je tu dost ještě od minule, ale klidně přines další, to se neztratí,“ dávám Georgovi instrukce do telefonu. Bill se z mého klína sesunul vedle a drží mě za ruku. Ani jsem si
TOM „Jasně, to víš, že jo, přijďte, zapaříme. Pití je tu dost ještě od minule, ale klidně přines další, to se neztratí,“ dávám Georgovi instrukce do telefonu. Bill se z mého klína sesunul vedle a drží mě za ruku. Ani jsem si
autor: Janule BILL Bože, mám toho nejlepšího milence na světě a neustále ho urážím svou šílenou žárlivostí. Jsem idiot… ale nevím, jak to všechno v sobě potlačit. Vždycky když to přijde, je to silnější než já. Nemůžu proti těm směšným nápadům vůbec
autor: Janule TOM „Billi, nedělej se s tím teď, já to ráno s Dejvem uklidím,“ přidřepnu si k němu v obýváku na koberec. Ten cvok právě sedí uprostřed hromady lega a třídí kostičky podle jednotlivých barev, a vůbec si neuvědomuje, jak zbytečnou
autor: Janule TOM „Hele, špunte, neber mi tu zelenou, tu zrovna potřebuju.“ „Já jí taky potřebuju, chyběla by mi do domečku,“ odsekl mi Dejv. „Jenže domeček můžeš mít i bílej. Já musím mít tank zelenej, tak jí naval,“ přesvědčuju ho, aby mi
autor: Janule TOM Zatracená Melanie, pořád mi nejde z hlavy. Celej film jsem na ni musel myslet, ale hlavně na toho pitomýho fotografa, co nás zvěčnil spolu. Chudák Bill, zase bude mít materiál k přemýšlení. Je mi to strašně líto, ale od
autor: Janule BILL Musím vzít někde benzín, ukazatel se blíží pomalu k nule, nerad bych zůstal někde uprostřed lesa, tak zahnu k první benzínce. V Hamburku jsem za necelou hodinku, můžu si klidně dovolit chvilku oddechu a dojít se opláchnout na záchod.
autor: Janule TOM „Tak, už dost, už nemůžu,“ pustím Dejva a natáhnu se jak širokej tak dlouhej na postel a nejradši bych zase usnul. David mě pěkně utahal. Je to šílenec a má energie na rozdávání. Momentálně mi zrovna leze na břicho
autor: Janule BILL Georg se nakonec ozval až teď ráno, prý nás nechtěl rušit. Kecal jeden. Určitě poslouchal, než ten telefon típnul, tak musel vědět, že už je dávno po všem. Byl celý nadšený, prej je malá moc krásná, ale jméno jí
autor: Janule BILL „Už můžu?“ zeptám se Toma a stále si cpu prsty do uší, abych tu hrůzu neslyšel. „Ne-e,“ zavrtí hlavou nesouhlasně. Zastrčím prsty ještě víc, div si neprorvu ušní bubínky, ale všechno je lepší, než ten strašný zvuk Davídkovy skloviny,
autor: Janule „Už jste umytý?“ zahulákám z předsíně do koupelny, abych ty dva námořníky upozornil, že by to chtělo ukončit, musejí mít už úplně studenou vodu. „Nééééééé,“ ozve se dvojhlasem z vany a následuje smích. „Už jdem na to,“ dodá k tomu
autor: Janule Ačkoliv jsem po dopsání povídky „Časoprostor“ byla stoprocentně přesvědčená, že dál není o čem psát, že není jak pokračovat, když se líp podíváte, uvidíte jak jsem se mýlila. Za tím jednoduchým názvem je připsaná římská dvojka. Nevěřila jsem tomu, ale