autor: Janule BILL „Takže vydáme oficiální prohlášení pro tisk, že je to celé podvrh, a že v případě pokračování téhle trapné kauzy podáme na Bild žalobu na ochranu osobnosti… myslím, že to budeme mít z krku,“ uzavře schůzku Dietr, náš právník. Je
autor: Janule „Ahoj, Marku.“ „Sylvinko, to jsem rád, že voláš. Doufám, že se máš hezky, lásko.“ „Nech toho cukrování, Marku. Nevolám kvůli tomu, abys na mě hrál to svoje zamilovaný divadýlko. Moc dobře vím, co jsi zač, a právě jsem se o
autor: Janule BILL Sedím na sedačce, tečou mi slzy a jsem totálně vyřízenej… koukám na vteřinovou ručičku hodin, jak líně kousek po kousku odměřuje čas, za pár minut bude poledne. Od devíti, kdy jsem zjistil, jak dokonale se nám ten hajzl Mark
autor: Janule FILIP „No nazdár, co tady děláš? Neměls být pár dní u bráchy?“ zvednu překvapeně oči od práce, když vrznou vrata laboratoře a v nich se nečekaně objeví Tom. „Čau, vědče. Věci se mění, tak jsem zpátky,“ smutně se pousměje a
autor: Janule TOM Jsem nervózní, když se za náma zavřou dveře mýho starýho pokoje, a hluk z kuchyně se ztlumí. Musím využít čas, než se vrátí Dejv z procházky, pak už bych na to neměl klid. Chci Billovi všechno říct, dokud neviděl
autor: Janule GRETA „Copak tam máš tak zajímavýho, Gretičko?“ vytrhne mě ze čtení šéfová. Ani jsem si nestihla všimnout, že se vrátila do kanceláře, sakra… „Nic, paní Krautnerová, dívám se do pošty, máme zase pár udání, ale jinak nic, co by stálo
autor: Janule BILL „Tatí, kdy už tam budém?“ ptá se mě to naše šídlo už asi po desátý a soustředěně okopává sedačku před sebou. Je po dlouhým letu unavenej, divím se, že ještě neusnul. „Mně se chce na záchod,“ prohlásí, když hned
autor: Janule BILL Doprčic, ale to už je vážně divný. Už aspoň hodinu jsme venku ze Zoo, dávno sedíme na obědě u Meka, a Tom se pořád neozývá. V Německu je skoro půlnoc, je to divný. Zkoušel jsem to ještě aspoň desetkrát,
autor: Janule TOM Prozvoň mě a za pět minut na záchodě. Naťukám po paměti pod stolem esemesku a odešlu ji bubeníkovi, dokud má ještě všech pět pohromadě. Doufám, že jsem tam neudělal moc chyb, ale tuhle tajnou konverzaci máme s Billem výborně
autor: Janule BILL „Tak nasedat, nasedat, vyrážíme,“ popoháním ty dva, co se ještě loučí s domem, v kterým jsme strávili posledních jedenáct dní, aby se konečně usadili do plně naloženýho pronajatýho auta. Teď se přesouváme do Aucklandu, abychom si taky užili novozélandského
autor: Janule SABINE „Teto, nevíš, kde je táta?“ přilítne ke mně Dejv v plavkách, celej mokrej jako vodník. Nadzdvihnu sluneční brejle, abych skoukla, jestli nemá z toho věčnýho ráchání v bazénu modrý rty, zkontroluju rukávky, jestli se mu nevyfukujou, a zase si
autor: Janule BILL Potichounku za sebou zacvaknu dveře bytu, abych nevzbudil Sabine, která si šla asi před čtvrthodinou lehnout, a vyběhnu nahoru do Tomova bytu. Sice tu nezůstaly žádné jeho věci, ale pořád to tu po něm hezky voní, a já sem
autor: Janule TOM „Dobrý den,“ pozdravím slušně ve vrátnici přesně osmý fabriky, do který jsem přijel. Jsem na cestě třetí den, spím po hotelích, ale jedno jsem se za tu dobu spolehlivě naučil. Nejtěžší je dostat se do vrátnice přes tyhle pitomý
autor: Janule TOM „No tak, File, řekni nějaký datum…“ snažím se vymámit z Filipa, kdy by mohl Bédu dokončit. Je to s ním těžký, pořád tvrdí, že neví. Pomáhat mu moc nemůžu, jak jsem zjistil, leda tak občas přidržet nějakou součástku, spíš
autor: Janule BILL Probudí mě klapnutí dveří. Napadne mě, že se možná Sabine přišla podívat, jak spíme, ale hned jsem tuhle nelogickou blbost zamítl… co by z toho měla? To musel být Tom. Pootevřu opatrně jedno oko, abych se přesvědčil, jestli už
