autor: Janule BILL No konečně. Už jsem myslel, že se z toho chumlu před kaplí nevymotáme, a cestu nepřežijem. Dveře penzionu, který je prý nevlastního otce Ingrid, za námi zapadly, a všichni, kdo k nám nepatří, zůstali hezky za nimi. Už jich
autor: Janule BILL Konečně jsme se dokodrcali na kopec a můžeme vystoupit. Oči mám červený jako králík, celou cestu jsem slzel, a když se ohlídnu, jak vypadá nevěsta, tchýně, svědkyně a moje matka, je mi jasný, že tohle schytám. Nenapadlo mě, že
autor: Janule úterý 15.9.2015 dopoledne GRETA „Jak je to ještě daleko?“ zeptám se zezadu řidiče velkého stříbrného auta, které pro mě dneska ráno přijelo až před dům. Připadám si jako někde v pohádce, všechno kolem mě je luxusní, naleštěné, bojím se na
autor: Janule čtvrtek 10. srpna 2015 SABINE „Hele, teto, už je tam!“ vypískne nadšeně prcek a ukazuje prstem, když spolu čumíme na televizi v obýváku. No jo, tatínek v celé své kráse, a u toho strejda, ten tam nemůže chybět. V hudebním
autor: Janule sobota 5.9.2015 Berlín BILL „Díky! Díky vám! Byli jste skvělí! Máme vás rádi!“ zařvu ještě naposledy do mikráku, než se konečně můžeme společně uklonit, vrátit do zákulisí, nechat ze sebe sundat všechny ty hologramový serepetičky a dát si pořádnou sprchu.
autor: Janule sobota večer 29.8.2015 u Filipa BILL „Popojedéééééééééém,“ huláká Georg se skleničkou v ruce nastavenou směrem k flašce, ze které mu Filip dolejvá pití přímo při tanci. Snaží se přeřvat hlasitou hudbu, kterou si pouští, aby měl při čem tančit… nemá
autor: Janule TOM Loitsche čtvrtek 27.8.2015 „A ne abyste s dědou někde zabloudili, hlídej ho! Jděte jenom po cestě k seníku a zpátky… nikam nezahýbejte, znáš ho!“ volá ještě máma k brance za odcházející trojicí. Dejv se Gordona drží za ruku, Scotty
autor: Janule BILL „Billí,“ slyším tiché šeptání přímo vedle hlavy, a mám pocit, jako bych se pomalu někam propadal. „Vstáváme,“ poznávám Tomův hlas, ale pocit, že padám dozadu, mě neopouští. „Co je?“ ztěžka zašeptám a s námahou otevřu oči do tmy. „No
autor: Janule Sobota 15.8.2015 před polednem BILL „Ano,“ špitne nevěsta odpověď na dotaz oddávajícího úředníka, jestli si bere našeho bubeníka za manžela dobrovolně. Slunce jim k tomu svítí, zrovna před chvilkou vykouklo z mraků a oslňuje všechny svatební hosty, kteří se přišli
autor: Janule čtvrtek 13.8.2015 dvě hodiny ráno TOM Doprčic, je mi zima… dneska bylo celej den zataženo, ochladilo se, a já blb si nevzal mikinu. Teď už se vracet nemůžu. Sedím už půl hodiny v autě, budou skoro dvě po půlnoci a
autor: Janule SABINE „No čau, Inge, tak jak to vypadá? Už jsi mluvila s taťkou?“ ptám se do telefonu teď už bývalé kolegyně z práce, která mi tu šílenost s Billem odsvědčí a současně slíbila, že zařídí hostinu v penzionu jejího nevlastního
autor: Janule BILL úterý odpoledne 11.8.2015 „Tak jak se ti u nás ve studiu líbí, Davídku?“ zeptá se televizní moderátor našeho špunta, kterej po celou dobu rozhovoru poslušně sedí mezi mnou a Tomem na červený sedačce, kýve nožičkama, patama do ní kope,
autor: Janule BILL 11.8.2015 úterý ráno „No ahoj, Carle,“ s úlevou se ozvu našemu manažerovi, když ho vidím na displeji svého videotelefonu. „Už ses konečně vyvztekal?“ provokativně se zeptám, a šklebím se na Toma, který mě pozoruje od stolu s plnou pusou
autor: Janule pondělí 10.8.2015 dopoledne SABINE „Umíš aspoň Otčenáš?“ zeptám se Billa, když parkuje před strýčkovým kostelem. Přesně jak jsem předpokládala, vykulil na mě ty svoje hnědý namalovaný kukadla a nevěděl, která bije. „Co to je?“ ještě se naivně zeptal, a mně
autor: Janule TOM Sedíme ve zkušebně vedle sebe na sedačce jako dva odsouzenci, Bill má hlavu položenou na mém rameni a probíráme nastalou situaci. „Podle mě je to Mark,“ zašeptám do ticha místnosti. Určitě se nám chce pomstít za to, že jsme
