autor: Janule TOM „Jáááu, ty pako!“ zakňučím, když mě Dejv ve vaně omylem čutne do rozkroku. Ježiš, to bolí, já ho zaškrtim. „Dávej pozor, nebo ze mě uděláš eunucha,“ skučím vysokým hlasem, držím si rukama svůj nakopnutej vercajk a začínám vážně uvažovat
autor: Janule TOM sobota dopoledne 8.8.2015 „Ježíšku na křížku, nejste vy náhodou ten tokiohotel?“ spráskla ruce správcová, když vystrčila hlavu ze dveří přízemního bytu. Bože můj, to snad není pravda. Kam strčím čumák, všude mě znaj. Copak já si můžu hledat anonymně
autor: Janule Milí moji čtenářové :o), děkuju za všechny komentáře, které mi píšete, mám z nich vždycky velkou radost, poslední dobou jsem opravdu vděčná za každou zmínku, kterou mi napíšete. Díky :-* Prosím ty, co už klikli na anketu pod povídkou, aby
autor: Janule TOM „Nejsem moc těžkej?“ směje se nejistě Bill, svírá mě oběma rukama za krkem jako klíště, když ho nesu temnou chodbou do svý ložnice. Nadhodil jsem si ho do náruče jako nevěstu, je nahej, pořád ještě trochu vlhkej a nádherně
autor: Janule TOM Když se po návratu domů ti dva snoubenci domlouvali, jak zařídit svatbu na patnáctého září, což byl jediný možný oficiální termín, řekl Bill Sabine o svém nápadu, který mu proběhl hlavou, když měl rychle rozhodnout datum svatby. Sabine ale
autor: Janule TOM Teda Sabine mi dala. Její poslední podmínka, že si to o svatební noci rozdáme ve třech, mě tak šokovala, že se mi na malinkou chvilku totálně zatemnil mozek. Podíval jsem se na Billa, co tomu říká on, pak zpátky
autor: Janule TOM Zírám na to sousoší před sebou se slzami v očích. Bill, klečící před Sabine na zemi, s pohledem fixovaný na její tváři, rukou nataženou s prstýnkem v krabičce a čeká, co mu odpoví na jeho tichou prosbu. Řekl to
autor: Janule „Ahoj, chlapi, tak co se to tady děje?“ BILL „Ahoj Sabi, pojď dál, jsem rád, žes tak rychle přijela a udělala si na nás čas,“ švitořím a vím, že nejspíš působím jako idiot, ale nějak se nemůžu v týhle situaci
autor: Janule BILL Tom se rozloučil, klaply dveře a byl pryč. Sakra… tyhle škody snad nikdy nemůžu napravit. I kdybych na sebe napatlal tunu mejkapu, červený oči prostě nezakryju, bude vidět, že jsem bulel. Kašlu na to… stejně budu brečet znova, až
autor: Janule TOM „Strejdo… vstávej…“ šeptá mi tenkej hlásek u hlavy a dětská ruka mi cloumá ramenem. „Né, špunte, nech mě spát,“ přetáhnu si naštvaně peřinu přes hlavu. Nejdřív mě vzbudí jejich hulákání, pak zjistím, že mě zamkli s tátou v ložnici,
autor: Janule BILL Panebože! Já idiot! Tušil jsem, že se jednou něco posere, ale že to přijde takhle blbě, to mě ani ve snu nenapadlo… že já kretén tam Toma zamykal. Nejspíš se vzbudil, když jsem tady vzteklej hulákal a teď chce
autor: Janule BILL 5.8. – středa ráno „Tatí,“ šeptá mi do ucha Davídek. „Co je, pojď ještě chrnět, je brzo,“ zamumlám z polospánku a nadzvednu peřinu, aby si pod ni zalezl. Tom vedle mě se zavrtí a s nesrozumitelným zamumláním se otočí
autor: Janule TOM 3.8. – pondělí večer Pořád mi vrtá hlavou vztah Sabine a Franka. Od včerejška od rána na to myslím, nemůžu to vyhnat z hlavy. Je možný, aby ti dva spolu něco měli? Že by se Sabine konečně zamilovala? Bill říkal,
autor: Janule BILL „No konečně jsou tady,“ vydechnu s úlevou, když se ozve dvojí krátké zatroubení Sabinina auta. Vymrštím se ze židle, abych se podíval, jestli mě moje uši neklamou, a sleduju, jak Sabine vyndává Dejva ze sedačky na zadním sedadle. Pomalu
autor: Janule BILL Dveře za klukama zapadly, bzučákem jsem jim otevřel branku a vydal se tmavou chodbou zpátky do zkušebny. Musíme tam trošku poklidit, aby se zítra dalo hned zkoušet, než se vrátí Dejv se Sabine. K obědu si s Tomem něco objednáme
