autor: Áďa „To je úžasné!“ zapředl jsem jako kočka. Další rok úspěšného turné, koncertů, akcí a ocenění odzvonil svůj konec a opět tu byly vánoční prázdniny. Od té doby, co jsme se s Tomem spolu vyspali, jakoby se mezi námi rozhořelo ještě
autor: Áďa Do očí mě udeřil první ranní paprsek sluníčka a donutil mě tak rozlepit svá spánkem zastřená kukadla. Ještě se mi nechtělo je otevírat, věděl jsem, že je ještě příliš brzy na to, abych vstal. Jenže pak jsem v té milimetrové
autor: Áďa Po nahrání dalšího cd vypuklo turné. Opět jsme křižovali skrz naskrz celou Evropu. Nechtěli jsme své fanoušky odbýt, a pod Alexovou drezurou jsme měli takový harmonogram, že jsme nad plánovaný rámec přidali ještě pár koncertů i v jiných městech, než
autor: Áďa S tichým zakvílením jsem otevřel oči. Strašně moc mě bolela hlava. Cítil jsem, jak mi pulzuje. Jako by se každou vteřinou snad měla rozskočit. „Au,“ vzdychl jsem a zmateně se rozhlédl kolem sebe. Byl jsem na svém pokoji, který, na
autor: Áďa Naštvaně jsem za sebou práskl dveřmi od pokoje a nasupeně se zakousl do své koblihy. Drtil jsem ji zuby tak, jako by moje hádka s Tomem, moje škrábance a moje utrpení byla jenom její vina. Štěpil jsem ji v ústech
autor: Áďa Ležel jsem na posteli s křečovitě zavřenýma očima a prudce jsem oddechoval. Trhal jsem přitom hlavou. Chtěl jsem otevřít oči, hodně moc, ale nedokázal jsem to. Jediné, co mě opouštělo, byly tklivé nářky a zoufalé vzdechy. Škubl jsem rukama. Nemohl
autor: Áďa Konečně! Hlemýždím tempem se sem připlazilo pondělí. Netuším vůbec proč, ale těšil jsem se na tohle turné více než na ty předchozí. Ani jsem nemohl dospat, což byla u mě více než nezvyklá věc. Asi mi už nějak chyběl mikrofon
autor: Áďa Stál jsem po kotníky zabořený v teploučkém písku. Nebyl už ani zdaleka tak rozpálený, jako v průběhu dne. Ne. Teď už byl jenom příjemně teplý. Necelý metr přede mnou suchá část pláže končila a měnila se v tu mokrou, kterou
autor: Áďa Naše společná dovolená byla více než báječná. Vychutnával jsem si ji každým okamžikem, každou vteřinou. Ať už jsme se jenom váleli na pláži, nebo blbnuli v oceánu, nebo se po večerech toulali městem a navštěvovali místní bary. I v noci
autor: Áďa I přes mé počáteční obavy nakonec svátky proběhly poměrně v klidu a pohodě. I když mě dva dny poněkud škrábalo v krku, třetí den už jsem byl v pohodě a mamka se od našeho návratu z mrazivé noci před námi
autor: Áďa betaread: Janule Stál jsem na břehu zamrzlého jezera a strnule hleděl do dáli. Neměl jsem sebemenší ponětí, jak dlouho jsem takhle setrval, nevnímajíc zesilující vítr, štiplavý mráz ani husté nálety běloulinkých vloček. Pouze jsem se utápěl ve vlastních myšlenkách. Ale
autor: Áďa Cítil jsem půvabnou vůni. Vůni, kterou velmi dobře znám. Vůni vanilkových rohlíčků. Rohlíčků, které se zrovna sundávaly z plechu, aby mohly nehlučně upadnout do hebkého moučkového cukru. Lačně jsem nasál, ale pořád jsem neotvíral oči. Věděl jsem totiž, že se
autor: Áďa Celou cestu jsem ani nedutal. Jenom jsem koulel očima, z čela mi sem tam stekla krůpěj potu, na řasách se občas zatřpytila slza, ale krom občasného popotáhnutí jsem ze sebe nevydal ani hlásku. Zůstal jsem ležet tak, jak mě Tom
autor: Áďa Prošli jsme kolem detektoru kovů, který zuřivě zapípal na naše piercingy, a pak jsme pokračovali chodbou. Bylo mi na omdlení. Ta chodba vypadala úplně stejně jako ta z mého snu! Když jsme se zastavili před soudní síní, zasekl jsem se.
autor: Áďa „A tímto jste nekompromisně odsouzen k deseti letům za mřížemi!“ zahřměl místností soudcův hlas. „Neee!“ vykřikl jsem, zatímco se mi kolem zápěstí zacvakla studená pouta. Zděšeně jsem trhl rukama, ale okovů jsem se už nezbavil. „To přece nemůžete!“ „Můžu všechno,
