Cizinec 32. (konec)
autor: Helie Hurá, hurá konečně tu máme konec 😀 Co jsem se tak dívala, povídka začala vznikat 3. října loňského roku. Postupem času si ke mně rozhodně našla cestu, nevím, jak k vám =) Myslím, že snad toho rozkošného a ve všech
autor: Helie Hurá, hurá konečně tu máme konec 😀 Co jsem se tak dívala, povídka začala vznikat 3. října loňského roku. Postupem času si ke mně rozhodně našla cestu, nevím, jak k vám =) Myslím, že snad toho rozkošného a ve všech
autor: Helie „…a když se všichni dozvěděli, že jsem porušil zákony, vzdali se mě. Odebrali mi právo žít mezi nimi. Za normálních okolností bych byl vyhnán mimo město, ale nikdo o tom vchodu neví. Možná si mysleli, že jsem skutečně ve vyhnanství.
autor: Helie Bill ležel v trávě, na jeho tělo dopadaly chladné kapky deště. Studily ho na kůži a nutily tak jeho oči, aby se konečně otevřely. Bill mžoural na okolí. Nad jeho hlavou probíhala klenba z listoví. Díval se na temně černé
autor: Helie Bill měl sbaleno v rekordním čase. Nepotřeboval nic z toho, co by mu připomínalo starý život. Nestál o to. Jediné, co si vzal, byl jeho starý deník. Usmál se, když si vzpomněl, jak mu Tom trpělivě vysvětloval, co slovo deník
autor: Helie Tom vyběhl ven z domu. Něco ho k tomu donutilo, možná to byl pes, který divoce škrábal na zasunovací dveře na terasu, nebo to byl ten divný hlodavý pocit, který se mu usadil v žaludku. Scotty běžel před ním a
autor: Helie Utekl celý měsíc od prvních vzpomínek, které Bill znovu našel. Jeho pokoj byl už díky panu Trümperovi plně vybaven, ale Bill v něm stejně moc času netrávil, pouze tam spal. Bill se po prvních návalech vzpomínek uzavřel do sebe. Když
autor: Helie Tom se ztrácel v pevném objetí své matky, která se před chvílí přiřítila jako velká voda k autu. Bill stále ještě seděl na sedadle, hrudník se mu zběsile zvedal a v očích ho pálilo. Cítil slzy, které mu zasychaly na
autor: Helie Týden, který strávili v Londýně, utekl možná až příliš rychle, ale ani jeden z nich nemohl popřít, že se těší domů. V Londýně se odehrálo na jejich vkus možná až příliš moc věcí, a když teď jeli zpátky k Broken
autor: Helie Když zalezli na pokoj, Bill okamžitě obsadil postel. Zahrabal se pod přikrývky a bylo mu úplně jedno, že má na sobě oblečení, ve kterém byl venku. Alkohol, i když v malém množství, ho otupoval a on si připadal neuvěřitelně těžký.
autor: Helie Tom stál na balkóně a sledoval Londýn, jak se pomalu ukládá ke spánku. Samozřejmě, to se dalo říct pouze o místních obyvatelích. Turisté vyráželi do ulic, stejně jako měli dnes v plánu Bill s Tomem. Tom čekal, než se Bill
autor: Helie Ramona vzala do rukou tu Billovu. Prstem přejížděla po čarách v jeho dlani a Bill vyčkával, co mu ještě prozradí. Z toho mála, co mu řekla, zrovna dvakrát moudrý nebyl. „I kdybych ti to neřekla, jednou bys na to přišel
autor: Helie Bill spokojeně poskakoval vedle Toma. Byl prakticky k nezadržení a div že ulicí přímo netančil. Pohupoval jejich spojenýma rukama a neustále se něčemu uculoval. Tom vnímal občasné pohledy kolemjdoucích, kteří se za Billem s mračením ohlíželi. Jakoby snad byla jejich
autor: Helie Když se Tom ráno vzbudil, postel po jeho levé ruce zela prázdnotou. Místo, kde usínal Bill, připomínalo jeho přítomnost pouze shrnuté prostěradlo. Tom se vymrštil do sedu, jako,by ho někdo polil studenou vodou. Nechápavě se rozhlížel po sluncem prozářeném pokoji,
autor: Helie Tom popadl čisté oblečení a zavřel se v koupelně. Byl po celém dni neuvěřitelně unavený, ale ještě toho bylo tolik, kolik chtěl Billovi ukázat. Nejradši by za jedinou noc prošel celý Londýn, ukázal mu každičký centimetr, každý roh ulice, hydrant
autor: Helie Bill se natáhl na postel. Nohy a ruce mu povlávaly všemi směry a Tomovi připadalo, že jich má snad daleko více než normální člověk. Pokoj 483 zajišťoval všechno, co pro pobyt na několik dní potřebovali, a dokonce obsahoval i mnohem