Co vlastně chceš? 8. (konec)
„Proč brečíš? Nechtěl jsem říct něco, co by tě ranilo, to vážně ne… Jen… Já už to prostě nemůžu vydržet… To ani nejde, když jsem pořád s tebou a mám tě vedle sebe. Jsi mi na očích, cítím tvoji vůni a nechávám
„Proč brečíš? Nechtěl jsem říct něco, co by tě ranilo, to vážně ne… Jen… Já už to prostě nemůžu vydržet… To ani nejde, když jsem pořád s tebou a mám tě vedle sebe. Jsi mi na očích, cítím tvoji vůni a nechávám
„Děje se něco?“ zeptal se Bill, když viděl Tomův pohled. „Ale ne. Nic. Co potřebuješ?“ „No… Chtěl jsem se dívat na televizi, jestli je tam něco, co stojí za pozornost. A taky jsem si chtěl jít pro něco k jídlu.“ „Jo aha.
Když si to Bill přečetl, musel se odvrátit, protože se mu do očí zase draly slzy… Proč mu na Tomovi tak záleží? Sakra… Proč?? Ticho, které rušil jen zpěv ptáků, přerušil až Tom, který řekl: „Emmm… Bille?? Jsi o.k.?? Nechtěl jsem tě
Bill pomalý krokem došel až pod strom, na kterém Tom seděl. Toto místo v něm vyvolalo mnoho vzpomínek… „Ahoj…“ pozdravil trochu rozechvělým hlasem Tom. „Ahoj… Můžeš jít prosím tě dolů? Chci si s tebou promluvit a víš přece, že mi lezení nikdy
Má za ním jít nebo ne? Konečně se rozhodl… Cokoliv bude lepší než stát zadumaně u okna, dívat se místo, kde mu Tom zmizel z očí a rozhodovat o něčem, nad čím se jeho srdce rozhodlo už dávno… Srdce ano, ale rozum
Sevřel Billovu ruku i s řetízkem v ní a druhou ho pohladil po tváři. Bill jen přivřel oči a nechal se unášet nekonečností tohoto doteku… Posledního doteku… „Už to bude dobrý, jsem tu s tebou… Chci tě,“ šeptal Tom a poprvé to
Tři dny, kdy se Billovo peklo změnilo v nebe, aby se pak mohlo opět proměnit v peklo. Tři dny… Tři krásné dny, kdy už nebyl jen jedno tělo a půl duše, ale byl celý, kompletní a šťastný… A pak zase nic… Konec
Chodili spolu ven, bydleli spolu, občas se políbili… Byla to dvě těla, ale jedna duše, z níž každá část byla něčím, co chybělo té druhé. Jedna citlivá a tajemná, zatímco ta druhá šla jen za svým uspokojením… Za každou cenu… Alespoň ještě