autor: Emilia „Dobré ráno, pane Trümpere, jak se dnes cítíte?“ Doktor vstoupil do pokoje s úsměvem a vzal do ruky Billovu kartu. „Bylo by to lepší, kdybych kvůli vám nemusel vstávat v tuhle hodinu, doktore.“ Ušklíbl se kytarista. Doktor se jen pousmál.
autor: Emilia Ahoj lidičky :-), vstala jsem z mrtvých, je to tak 😀 dlouhou dobu jsem se na blogu nezdržovala ani jako čtenářka ani jako autorka, až na překlad Strážců, pro který jsem se nedávno rozhodla. Nemůžu uvěřit, že první díl téhle
autor: Emilia „Tak si to shrňme, víme, že v Ďáblově zmizení má prsty Levák s pirátem… a Pavouk.“ Fred přecházel po zkušebně sem a tam, zatímco se snažil dát si dohromady fakta. Nad jeho afrem se vznášel dým z právě zapáleného čerstvě
pokračování „Vypadá to, že se vaše plíce hojí dobře, horší to ovšem bude se žebry.“ Doktor se po dnešním ranním vyšetření díval do Billovy karty a informoval ho o jeho aktuálním zdravotním stavu. „Neříkejte, vůbec jsem si nevšiml.“ Utrousil Bill ironicky. Při
autor: Emilia Ahoj twincesťáčci 🙂 chtěla bych jenom všem poděkovat za komentáře a za to, že tuto povídku čtete. Jsem ráda, že se vám líbí, pohání mě to vpřed a píšu pro vás každý díl s radostí, i když nemám na psaní
autor: Emilia Mám tě rád. Tři slova. Osm písmen. Slova, která nikdy od nikoho neslyšel a sám je nikdy nikomu neřekl. Bylo to pasé. Něco zapovězeného, něco, co se nesmělo nikdy vyřknout nahlas. Pálilo ho to jako upíra, když vystaví kousek své
autor: Emilia Hned po škole se Eric sbalil a vyrazil ven z budovy. Toma při odchodu nepotkal. Poslední týden se nějak míjeli. Sedl si před školu na lavičku a čekal, až všichni vylezou. Tom mezi ostatními studenty nebyl, a tak se Eric
autor: Emilia Tom po škole velmi pospíchal domů. Napsal Timovi ještě dřív, než odzvonil konec poslední hodině. To nejhorší měl za sebou, přežil středu a matiku. Kupodivu hodina proběhla docela v klidném duchu. Nepsali výjimečně žádnou desetiminutovku, ale rovnou se věnovali nové
autor: Emilia Hlasitá hudba se odrážela od stěn a pronikala ještě intenzivněji do každé skulinky prostoru. Okolo se motalo spoustu opilých a muchlajících se lidí. Mezi ně patřil i chlapec s karamelovými vlasy a jasně modrýma očima. Na klíně se mu svíjela
autor: Emilia Tom vycházel ze svého pokoje na večeři, když v chodbě narazil na otce. Nebyl doma už 2 týdny. Domyslel si, kde přespával. Pořád mu to bylo nějak proti srsti. Nebylo to tak, že by Franzovu sekretářku nenáviděl. Nebyl tak naivní
autor: Emilia Bolest… měla tolik různých podob a příčin. Nebylo možné ji přesně definovat. Každý si pod ní mohl představit cokoli. Mohla být bodavá, nesnesitelná, tupá, neustávající, dechberoucí. Bill měl pocit, že právě v tuto chvíli si na sebe bolest vzala těch
autor: Emilia Město bylo pokryto pláštěm přítmí a slunce ještě sečkávalo se svým východem na tu správnou hodinu. Ptáci byli již dávno vzhůru a svým cvrlikáním vyplňovali ticho v ještě dřímající přírodě. Ne nadarmo se přirovnávalo brzké vstávání k ranním ptáčatům. V
autor: Emilia „Mluví o tom celá škola, nemůžu uvěřit tomu, že jsi to udělala.“ Dívka s černými vlasy a tmavou pletí mluvila s jiskřičkami údivu v očích. „Už bylo na čase. Nebavilo mě pořád hrát druhé housle. Já jsem Serina Dörflerová, ne
autor: Emilia Dnes byl den D. Plán zněl jasně. Přijít do školy hrdě s hlavou vztyčenou jako královna, napsat test z matiky na výbornou, všem říct, že to ona je ta, která nechala Bena Hellera, ne naopak! Nenechá se přece ponížit. Už
autor: Emilia Tom šel poprvé do školy od toho okamžiku, kdy se dozvěděl, že jeho otec někoho má. Nebyl schopný dávat příliš pozor, ale potřeboval se na něco soustředit. Doma se akorát užíral. Jednak vzteky, protože mu ani jeden z rodičů nebyl
