autor: Saline A. „Mě tak moc bolí hlava, Tomi!“ zaúpěl jsem, když Mikey omylem strčil do kastrolu položeného na kuchyňské lince a ten se s hlasitým rachotem odporoučel k zemi. „Tak to se těš na zítřek,“ ušklíbl se Tom, ale láskyplně mě políbil na
autor: Saline A. „Hej!“ naštvaně jsem se otočil na nějakého čtrnáctiletého spratka, co do mě bez okolků vrazil. „Nemáš v pořádku oči, nebo co?!“ „Co je?“ nevzrušeně přežvýknul a znuděně na mě zíral. „Laskavě koukej na cestu!“ vřísknul jsem. „Proč bych měl?“
autor: Saline A. „AU!“ zařval Tom, jako když ho na nože berou. Poplašeně jsem se na něj otočil a se smíchem k němu přišel, jelikož jediné bolestivé, co bylo, tak Mikey, zatínající mu drápky do břicha. „Sundej ho ze mě nějak!“ „Mikey,
autor: Saline A. Spokojeně jsme si s Tomem vykračovali po náměstí, po zjištění, že si nás tu skutečně nikdo nepamatuje, tudíž si můžeme bezstarostně užívat na veřejnosti, mi bylo úplně jedno, že se mi vlasy lepí k obličeji, a že oblečení mám úplně promočené.
autor: Saline A. Druhý den jsme, z mě neznámého důvodu, v osm hodin ráno stáli na letišti a čekali. Zoufale jsem toužil zeptat se Toma, kam máme namířeno, ale od doby, co jsme vyšli z domu, s někým telefonoval a já ani neměl sílu poslouchat ten
autor: Saline A. „On mi vůbec nevěřil, Tomi!“ pevněji jsem v dlaních sevřel hrnek s čajem a zavrtal se do sedačky. „Já vím, Billy, já vím a hrozně mě to mrzí,“ stiskl mi stehno a hlavu schoval do důlku mého ramene. „Poprvé se svěřím
autor: Saline A. Uběhlo několik dlouhých minut od doby, kdy jsem Gustavovi oznámil naše tajemství. Díval se na mě s rozšířenýma očima a naprázdno otevíral pusu. „Omlouvám se. Byly věci, při kterých jsem potřeboval pomoc, a tohle byl asi jediný možný způsob,“
autor: Saline A. „Těším se domů, Tomi,“ přitiskl jsem se k němu a spojil s ním ruku na řadící páce. „Až tam budeme, tak se nelekni, ano?“ „Proč?“ nechápavě jsem nakrčil obočí. „Trochu jsem to zrekonstruoval, abychom měli větší soukromí a nikdo se nám
autor: Saline A. „Je škoda, že se ten sníh neudržel,“ zamumlal Tom, zírajíc na pole plné dětí, které si se svými rodiči pouštěli pestrobarevné draky. „Napadne nový, uvidíš. Letos bude tuhá zima, bude spousta sněhu,“ usmál jsem se a táhl ho z dosahu létajících
autor: Saline A. Nevěřícně jsem couval, až jsem o něco zakopl a skončil na zemi. „Vůbec se ke mně nepřibližuj!“ křiknul jsem na Toma, když jsem viděl, jak se pokouší vstát a jít ke mně. „Věděl jsem, že proti tobě něco má, ale…
autor: Saline A. „Tady máš,“ položil přede mě Gustav mísu s ovocným salátem, stejně jako už v předešlých několika dnech. A já stejně jako předtím, misku odstrčil. „Kafe by nebylo, prosím?“ zachraptěl jsem. „Musíš se najíst, Bille,“ položil přede mě hrnek s kávou. „Dneska
autor: Saline A. „Co to děláš?“ vzdychl jsem, sotva mnou lehce zhoupnul. „Větší pohodlí,“ zasmál se zastřeně a znovu mě dravě políbil. „Nebudu tě do ničeho nutit, Bille, nechám tě, abych přišel sám, ale musíme zkoušet,“ zajel mi rukama pod tričko,
autor: Saline A. „Nemůžu tomu uvěřit, Tomi. Já zase zpíval! A lidé mě poslouchali, tleskali nám!“ nadšeně jsem kolem něj poskakoval při cestě domů, a zároveň si vesele tleskal. „Vždycky tě poslouchali, Bille. Byl jsi jejich modla, jejich ideál, a podle toho, jak se dneska chovali, na
autor: Saline A. * FLASHBACK * „Bille?“ rozezněl se domem Davidův drsný hlas a já se v rohu sklepa přikrčil ještě víc. „Vylez ven, vím moc dobře, že jsi tady. Když nevylezeš, bude to mnohem horší!“ křičel. Tlumeně jsem vzlyknul, litoval jsem, že
autor: Saline A. Seděl jsem v koupelně před zrcadlem, slzy nechávajíc téct, a zíral jsem na pozůstatky Davidových dotyků. Krk rudě zářil a nateklá tvář už se také pomalu zabarvovala. Prstem jsem obkreslil jednotlivé rány, usykával jsem, když jsem se omylem dotknul
