autor: Deni Všelijak pokroucený ležím uprostřed postele. Jednu nohu mám špičkami prstů opřenou o stěnu za postelí, a druhou stočenou pod tělem. V puse cumlám konec obyčejné tužky a volnou rukou si prsty poklepávám do rytmu melodie, která se mi rodí v
autor: Deni „Tak co, můžeme?“ „Ne.“ „Tome-„ „Prostě se bojím, no,“ vyjekne Tom a rozhodí rukama do vzduchu. Než se stihnu nadechnout k odpovědi, začne přecházet sem a tam a mumlat si něco pod nos přesně tak, jak je jeho zvykem, když
autor: Deni „Tati?“ zopakuju, když na mě jen mlčky zírá, a omotám si kolem sebe paže. Z chodby jde zima, a navíc mi není příjemné, jak na mě táta kouká. „Co tady děláš?“ Ignoruje mou otázku a bez pozvání vejde dál do
autor: Deni „Děkuju.“ „Za co?“ „Za to, co jsi pro mě udělal,“ zašeptá Tom a než se naděju, za boky si mě přitáhne blíž k sobě a jemně se rty přitiskne k těm mým. Nevěnuje mi úplný polibek, jen se o mě
autor: Deni Tom „Bille? Kam to jdeme?“ zeptám se bráchy už asi po desáté, a když přeběhneme přes rušnou ulici, opět se mi dostane stejné odpovědi. Jen zavrtí hlavou a oznámí mi, že až tam budeme, uvidím sám. Jsem zvědavý. Celý týden
autor: Deni „Hej, počkej. Jsi Amy?“ Černovlasá holka s očima orámovanýma růžovou tužkou se na mě otočí a její oči se okamžitě přimhouří. Dobře, tak jsem se trefil, stoprocentně to je Amy. Viděl jsem ji jen jednou a nebyl jsem si jistý,
autor: Deni Chvíli na mě naprosto nechápavě koukal, jako by snad moje otázka byla nějak těžká. Možná jsem ho zaskočil, možná tohle opravdu nečekal, ale snad si nemyslel, že po tom, co se mezi námi v noci stalo, to nechám jen tak
autor: Deni Tom Se zaúpěním se pokusím posadit, ale něco mi v tom brání. Na hruď mi tlačí neznámá váha a mám pocit, že se mi každou chvíli rozskočí hlava. Připadá mi, že mám místo mozku v hlavě ostrý střep. Zhluboka se
autor: Deni „Připravenej?“ „Ani moc ne,“ odpovím upřímně Billovi a jen se zhluboka nadechnu. Sedíme v autě před starým skladištěm, do kterého proudí davy lidí, a mně se nějak nepříjemně svírá žaludek. Nejsem si jistej, že jsem na něco takového připravenej. Nikdy
autor: Deni Sedíme proti sobě každý na jednom konci postele, a dívám se mlčky jeden na druhého. Atmosféra v autě byla napjatá, nepříjemná, a právě proto jsem pozval Toma dál. Tylerova naprosto nečekaná přepadovka zamíchala věcmi takovým způsobem, až se toho děsím.
autor: Deni Tom S úsměvem pozoruju holky, ze kterých půlka trénuje na jedné straně grand jeté[1] a changement de pieds[2], zatímco ta druhá půlka trénuje u madla grand plié[3] a grand battement[4]. Procházím mezi nimi, sem tam některé z nich opravím postoj
autor: Deni Nemůžu uvěřit tomu, kam mě Tom zatáhnul. Když říkal, že mě někam vezme, myslel jsem, že to bude nějakej super spešl plac, ale tohle by mě fakt nenapadlo. Malý baletky. Brácha sice říkal, že má vedlejšák, ale tohle bych nečekal.
autor: Deni Tom „Kruci!“ ulevím si a nakopnu patník ulice, na které se s Billem zrovna teď nacházíme. Mám chuť bratra chytit za ramena a vyklepat z něj duši. Vážně, tohle už není normální, mizet a objevovat se v mém životě tak,
autor: Deni „Tak spusť,“ vybídnu bráchu, jen co se za námi zavřou dveře od bytu. Naprosto jsem ho tady nečekal, opravdu mě zaskočil. A o to víc, že si řekl o pozvání dovnitř s úmyslem si promluvit. Bill nikdy o věcech nemluví.
autor: Deni Tom Další otočka. A další. A demi plié. A otočka s výskokem. A další. Sotva lapám po dechu, ale nemůžu zastavit. Nemůžu ani zpomalit. Musím pokračovat. Prostě musím. Další otočka. A výskok. A otočka. A další. A další. Točí se
