Den „D“ nastal a i přes všechny modlitby a zaklínání štábu, počasí zůstalo pořád stejné. Ráno se všichni dohodli, že natáčení začne až ve čtyři odpoledne, protože v poledním žáru by mohli hlavní aktéři na rozpálené střeše zkolabovat vedrem. Teplota se vyšplhala
Uběhly čtyři hektické měsíce nabité koncerty, rozhovory, focením a vším tím humbukem, který se kolem nich strhl. Byli už všichni unavení a těšili se na léto, až budou moct konečně alespoň občas odpočívat a jezdit jen na festivaly. Chvíli si sice oddychli
„To bylo perfektní, kluci, povedlo se to…“ jásal hned pod pódiem David, když sbíhali ze schůdků pro účinkující… „Slyšeli jste ten řev? To všechno bylo v televizi… kdo vás doteď neznal, tak už si vás bude určitě pamatovat… Bille, skvělý, krásně jsi
„Někoho bych vám chtěl představit, kluci,“ pronesl David téměř slavnostně, když k nim znovu zašel do šatny. Všichni už byli osprchovaní, oblečení v čistém a čekali, že budou dělat plánovaný rozhovor pro renomovaný hudební časopis. Seděli rozvalení na sedačce kolem stolu a
Tom seděl u svého psacího stolu a snažil se přečíst pár dopisů od fanynek, aby zmenšil trošku tu hromadu, co se válela v obrovské krabici. Každý den mu přicházelo dalších padesát nových dopisů a on byl zoufalý z toho, že nebyl schopen
„Klidně bych tu zůstal ještě měsíc,“ zašeptal smutně Tom Billovi do vlasů, když si uvědomil, že zítra odjíždějí zpátky do chladného lednového Německa. Byli tu šťastní. Nádherné písečné pláže, teplá mořská voda a jejich láska, jim dávaly nezapomenutelné zážitky. Dovolená se chýlila
„Hej, Hugo, pojď mi to přidržet,“ volal technik na silného bodyguarda, kterého si hned celý tým náramně oblíbil. Byl to pohodář, nezkazil žádnou legraci a všichni ho tak brali. Hugo jen zamával rukou, jako že rozuměl, a pomalým tempem se rozešel k
Němě přikývl… rozuměl. Ava to měla dokonale promyšlené. Neměl se jí jak ubránit, byla to bohužel absolutní pravda. Tom se sám z pout nevysvobodí, a když na ni zaútočí, bude pak v šoku bezvládně ležet vedle té mrchy, která se ho tu
Toma probudil zvláštní svíravý pocit. V polospánku si uvědomil, že cítí nasládlou vůni, nepříjemné pnutí na tváři a podivnou tíhu na těle. Neuvědomoval si žádné nebezpečí, ale když se pokusil ze spaní pousmát nad tou příjemnou vůní, kterou považoval za součást snu,
„Takže chlapi,“ pronášel ke shromážděné kapele Saki. „Dnes po obědě je odjezd do Lipska, pozdní příchody se netrpí, uvědomte si, kolik lidí se kolem vás bude motat, takže vás chci mít pěkně pohromadě. Po příjezdu se ubytujete v hotelu, navečer bude nějaká
Kiara ležela na své posteli a přemýšlela. Promítala si celý včerejší rozhovor, na který si později vzpomněla, a nevěřila, čeho byla schopná. Nechápala, co ji mohlo tak strašně vykolejit, že porušila všechna svá pravidla… co ji mohlo takhle rozhodit? V každém případě
Byl ztuhlý jako socha. Najednou nebyl schopen pohybu. Ještě nikdy neměl žádnou ženu tak blízko svého chlapeckého těla. Možná kdysi, když mu bylo dvanáct, když se líbali se stejně starou spolužačkou, ale ne v dospělejším věku. Netušil, co s ním udělají doteky
xXx Seděla na sedačce v Davidově apartmánu a čekala. Už za chvilku ho uvidí, bude s ním mluvit, bude se na něj usmívat… UŽ ZASE!?! Nedokázala v sobě tu lásku zabít. Musela na něj pořád myslet a štvalo jí to. Taková slabost…
David se ráno probudil s bolestí hlavy. Ležel oblečený na sedačce, držel si čelo a tiše kňučel. Co mu to včera udělala? Jeho Ava… žena, kterou se rozhodl milovat… a ona mu vrazila facku. Podvědomě si pohladil místo, kam dopadla. Myslel si,
xXx Ouuuu, ten byl tak rozkošný…rozplývala se Kiara nad Billem, když odcházela se svými věcmi z Davidova pokoje. Jak se tiskl ke svému bratrovi… viděla na jeho místě sebe. Nasedla v hotelové garáži do auta a pomalu vyjela na silnici… nemohla se
