autor: Janule Venku pršelo. Velké chundelaté mraky se celý den převalovaly po šedivé obloze, počasí vůbec nevypadalo jako letní, ale nikomu to nevadilo. Vedra už bylo letos dost, všem se vlastně ulevilo. Srpen se už dávno překulil do své druhé poloviny a
autor: Janule „Blbec jeden!“ rozčiloval se Bill v pokoji, když v sedě na křesle u stolečku fénoval rozebraný mobil, který mu v kalhotách totálně zmokl. „Jestli to nebude fungovat, tak mu ho dám zaplatit! Novej mobil! Idiot jeden!“ pokračoval v hlasitém nadávání
autor: Janule „Tomi, vstávej…“ slyšel z dálky Billův hlas. Ježíš, ne… ještě ne… Něco hezkého se mu zdálo, ale za nic si teď nemohl vzpomenout, o čem to bylo… určitě něco hodně vzrušujícího… napětí v jeho klíně o tom svědčilo víc než
autor: Janule „Ještě kousek k sobě, ták… hezky… Georgu, trochu úsměv, nebuď pořád tak zarputilej… fajn… no vidíš, že to jde… ještě jednou…“ dirigoval je fotograf u kamenné zídky, za kterou bylo hluboké údolí s širokou řekou. „Fajn, kluci, díky. Bille, teď
autor: Janule betaread: Janik „Tomi,“ zaslechl v polospánku Billův hlas. „Já nespim,“ zamumlal a otočil se na záda. „Už jsi doma? Čarodějnice tě propustila ze svých spárů?“ pohladil Billa po ruce, která ho lehce šimrala na bříšku. Bill seděl u něj na
autor: Janule betaread: Janik „Nesměj se pořád, jsou to vážný ezoterický věci, jsi jak malej puberťák,“ vyčetla Meg Billovi s úsměvem, když už se poněkolikáté smál tomu, co dneska probírali. „Já za to nemůžu, vždycky se mi vybaví tvůj výraz, když ses
autor: Janulebetaread: Janik Po včerejší noci se Bill cítil nabitý dvakrát tolik, než když vylezl ze studené sprchy. Připadalo mu, jako by se milováním s Tomem jeho energie zdvojnásobovala, a když přeskakoval plot k sousedům, aby mohl zadem dojít k Megyinu domku,
autor: Janulebetaread: Janik Povedlo se… Konečně jsou doma. David nakonec uznal jeho argumenty a zrušil bezvýznamné rozhovory. Bill potřebuje nabrat nové síly a není sám. Všichni už jsou utahaní tím věčným tempem, s jakým se prodírají svými hektickými životy. Uložil kytaru do
autor: Janulebetaread: Janik Bill se sprchoval, asi se ‚nabíjel‘, jak předtím tvrdil Tomovi a byl u toho dneska výjimečně potichu. Většinou hulákal jak na lesy, protože měl rád akustiku koupelny, kde zněl jeho hlas mohutněji. Tom dál potmě brnkal na svou kytaru
autor: Janulebetaread: Janik „Hallo,“ slyšela z obrovské dálky. Jednoduché slovíčko, ale jí připadalo něčím zvláštní… chvíli přemýšlela proč, ale nemohla na to přijít. Její myšlenky se ztrácely v podivné mlze zapomnění hned, jak si je uvědomila… Zkusila otevřít oči, ale byly strašně
autor: Janulebetaread: Janik Prvního září je v životě dvojčat významný datum, tudíž jsem si řekla, že když už jsem napsala něco, co má v názvu slovíčko Dar, tak to sem šoupnu v tohle slavnostní datum. 🙂 Druhá řada povídky Dar začíná tam,
