autor: Lisa „No…“ Tom si evidentně oddychl, že ho Bill konečně začal poslouchat. „Takže… slíbil jsem mu, že mu dohodím Adrianu, ale to bych byl blázen! Znáš ho přece – je to prase! Nedá si pokoj a pořád musí někoho otravovat. Minule
autor: Lisa „Bille, jsi tam?“ ozvalo se za chvíli zaklepání na dveře. „Stalo se něco? Andreas říkal, že jsi odešel a nic jsi neřekl… je… je všechno v pořádku?“ „Nic není v pořádku! Nech mě na pokoji!“ vyštěkl Bill na bratra přes
autor: Lisa „Seznámíš mě?“ usmál se na něj i na tu holku, i když by jí nejradši vyrval všechny vlasy. „No jasně…“ přikývl Tom. „Tohle je Adriana… známe se už dýl… a tohle je Bill – můj brácha.“ Bill se zamračil nad
autor: Lisa „Asi už bych se měl jít připravit…“ povzdechnul si Bill s pohledem upřeným na hodiny. „Hmm… ještě chvíli,“ zahuhňal Tom, znovu si jej k sobě přitáhl a dál jej čechral ve vlasech. „Na to, že tam nechceš, jsi nějak nedočkavý…“
autor: Lisa „Bille… jestli ještě nechceš…“ zašeptal Tom potichu a podíval se bratrovi zpříma do očí. „Pšššt…“ umlčel ho Bill a dál pokračoval tam, kde skončil. „Já… já už…“ zasténal Tom, když v tom se ozval zvonek. Oba sebou polekaně trhli a
autor: Lisa „Hej! Naval sem ten ovladač!“ zavrčel Bill na Toma. Měli už týden volno a většinu doby strávili doma. Neměli moc potřebu chodit někam ven. „Ne… teď se koukám já,“ pohotově si ho schoval za zády. „Ty ses díval předtím… jsem
autor: Lisa Rozmrzele se posadil na postel ve svém ztemnělém pokoji a nevnímal vtíravou zimu, která šla od podlahy. Na spánek momentálně neměl ani pomyšlení. Chvíli si vystačil s tupým zíráním na protější stěnu, ale pak se zvedl a zamířil ke stolu,
autor: Lisa „Je to správné, to co děláme, že ano?“ zarazil se najednou Bill, když se mu Tom dobýval pod triko. „Ty sám jsi to tak snad chtěl, ne?“ Billa zamrzel ten rozhořčený tón v bratrově hlase. „Já vím… jen…“ „Podívej…“ přerušil
autor: Lisa Po celý rozhovor skoro vůbec nepromluvil a když hráli písničku, zpíval nemožně. To si přiznal dokonce i on sám. Stále naprosto mimo okolní svět vstoupil do zákulisí, kde na ně čekal David. Billovi stačil jediný pohled, aby zjistil, že je
autor: Lisa Prudce se posadil do sedu a zmateně hmátl rukou vedle sebe. Až když ucítil bratrovo spící tělo, trochu se uklidnil. Odhrnul si vlasy z obličeje a sám pro sebe se usmál. Bál se, že až se probudí, zjistí, že se
autor: Lisa Najednou se cítil naprosto klidný… už nebylo nic, co by měl skrývat… nemusel se přetvařovat. Jistě, bál se, že teď bratra ztratí nadobro, ale za ten jediný polibek… za ten okamžik štěstí… Tom na něj stále zíral a v hlavě
autor: Lisa „Tak sakra prober se… no tak… Bille, to mi nedělej… sakra… sakra!!!“ v obličeji mu přistála sprška ledové vody. Zmateně zamrkal a otevřel oči. Okamžitě nad sebou spatřil rozmazanou siluetu Toma. „O díky bohu!“ vydechnul si Tom a sesunul se
autor: Lisa Probudil se až pozdě v noci, když slyšel nějaké hlasy. Nee… Tom už si zase přivedl nějakou holku. Nešťastně si přitáhl deku až ke krku a snažil se dívčí smích, který přicházel z vrchu, nevnímat. Hodně špatně snášel tyhle bratrovy
autor: Lisa „Bille… Bille, vstávej,“ zatřásl s ním někdo. „Co?“ prudce se posadil na posteli a nechápavě se zastavil pohledem na svém dvojčeti. „Co je? Stalo se něco? Proč mě budíš?“ vyhrkl zmateně Bill a protřel si ospalé oči. „Nee… nic… jen,
autor: Lisa ‚Už zase… co se to poslední dobou děje?“ Bill si unaveně prohrábl vlasy rukou a zamžoural do přítmí, které v pokoji panovalo. Měl pocit, že každou chvíli mu hlava přeplněná myšlenkami snad musí explodovat. V poslední době se nedokázal ani
