autor: Saline A. Tak, už i tady jsme se dostali ke konci, drazí. Chci vám všem poděkovat za podporu, za komentáře, které se sem tam objevily, protože i když jich nebylo moc, já si vážím každého z nich, ani nevíte, jak moc.Povídka
autor: Saline A. Do koncertu zbývalo posledních pět uzoufaných hodin, přičemž do zvukové zkoušky jen tři, a my se s Tomem rozhodli, že nebudeme na sex čekat až do středy, protože doba našeho fyzického odloučení byla příliš dlouhá a nedalo se to
autor: Saline A. První koncert, absolutní euforie. Druhý koncert, jen euforie. Třetí koncert, nadšení. Čtvrtý koncert, únava. Byl to už týden, co jsme s kapelou vyjeli na měsíční turné po Německu a já už litoval, že jsem se k tomu nechal přemluvit.
autor: Saline A. Zrovna jsme se s Tomem chystali na další agresivní číslo, když se ozval velmi dotěrný zvonek u našich vstupních dveří. Nějakou domu, asi pět minut, jsme předstírali, že vůbec neexistujeme, ale když nám došlo, že se o ten zvonek
autor: Saline A. „Za tu dobu, co jsme měli volno, jsem úplně zapomněl, jak náročné to je,“ unaveně jsem se svalil do auta, které nás mělo odvést domů. Byl páteční večer, něco po půl jedenácté, a nám teprve před několika minutami skončilo
autor: Saline A. „Miláčku, moc rád bych tě odnesl domů, ale všude kolem je moc lidí a nebudilo by to dobrý dojem,“ šeptal mi Tom do ucha před garáží v zoufalé snaze vzbudit mě. „No a co? Kašli na lidi,“ zabručel jsem.
autor: Saline A. „Ahoj, pánové!“ šťastně jsem se usmál na Géčka a Davida, kteří byli v živé diskuzi. Po našem příchodu zvedli hlavu a s úsměvem kývli, ale neuniklo mi, že všichni zkoumají psychickou stránku mé osobnosti. „Jak se máte?“ promluvil jako
autor: Saline A. „Ahoj,“ zašeptal jsem do tichého pokoje směrem k Tomovi, který si zaujatě četl dnešní noviny. Od trapného obědu u Andrease uplynulo už několik dní, během nichž jsme se stihli několikrát pohádat, usmířit a znovu pohádat. Tom, snažící se mě
autor: Saline A. Celý rozlámaný jsem pomalu vstával z postele, do které ani nevím, jak jsem se dostal, ale s předpokladem, že mě tam odnesl Tom, jsem se konečně mátožně postavil. V rychlosti jsem na sebe natáhl Tomovo velké tričko, abych alespoň
autor: Saline A. „Nevím, o čem chceš mluvit,“ zamumlal, když se ke mně posadil. „Zajímalo by mě, proč jsi reagoval tak, jak jsi reagoval,“ pokrčil jsem rameny. Hodil po mně útrpný pohled, ale já na své otázce trval, abych mohl volně navázat
autor: Saline A. Od mého nevinného výkřiku do tmy uplynulo už pár dnů, v jejichž průběhu se nedělo nic zvláštního, nic důležitého, co by stálo za připomínání, ale fakt, že Tom totálně zazdil můj nápad, mě mrzel celou dobu, a on poznal,
autor: Saline A. „Tomi, já chci domů medvídka!“ prosil jsem, zatímco jsem rychlým krokem šel ke dveřím, na které někdo bušil. „Já ti musím stačit!“ se smíchem odpověděl. Rozesmál jsem se a prudce otevřel dveře, div mi v ruce nezůstala klika. Rty
autor: Saline A. Strnule jsem vystoupil z auta, zírajíc na náš dům. Byla kolem něj natažená policejní páska na znamení toho, že se případ vzplanutí stále vyšetřuje. Zhluboka jsem se nadechl a opatrně ji podlezl, abych se dostal dovnitř. Všechny důkazy byly
autor: Saline A. S košilí ledabyle navlečenou na má ramena tak, že mi na jedné straně úplně sklouzávala dolů, jsem seděl na posteli s otevřeným notebookem, ve snaze najít na internetu něco, co by mě alespoň trochu zaujalo jako dekorace k novému
autor: Saline A. „Jak mohli nasadit tak vysokou cenu za tenhle hrozný byt?!“ naštvaně prskal Tom. Nechutně předražený byt minimálních rozměrů a plísní všude, kam jen se člověk podívá, dokonce i za zavřenýma očima se jí nedokázalo zbavit. Z všudypřítomného prachu mě
