Nenápadně sunul svoji ruku po studeném zábradlí, až narazila na Tomův špičatý loket. Přivřel oči, věděl, že se Bill o něco pokusí. Je tak umíněný a tvrdohlavý. Zavrtěl hlavou. „Nedělej to. Nechci…“ Bill jen přisunul své tělo o něco blíž. „Opravdu nechceš?
Ležel na posteli se zavřenýma očima a snažil se na nic nemyslet. Koncentroval své myšlenky pouze na koncert, který je za několik hodin čekal. „Ty, Bille, můžu se tě na něco zeptat?“ ozval se Gustav opatrně a nadzdvihl se na lokti na
Bylo těsně po poledni, když dorazili na místo určení. Ani by už nedokázali vyjmenovat názvy všech hotelů, kde v posledních dnech spali, všechny jim splývaly do jediné anonymní budovy. Na recepčním pultu leželo několik klíčů s barevnými přívěsky, označujícími pokoje. Hotel byl
……o týden později…………… Seděl v hotelovém pokoji s kytarou v rukou a vybrnkával melodie, které ho napadaly. V posledních dnech takhle trávil veškeré volné chvíle. Znovu se uzavřel do sebe… odmítal s kýmkoli komunikovat, utíkal před Billem, zamykal se před Davidem… jeho
Velmi něžně se Tom přitiskl k těm narůžovělým rtům, nechtěl nic uspěchat, vyčkával, užíval si blízkost milovaného člověka. Tělem mu procházelo tolik nádherných pocitů, že se bál, že ho to roztrhá. Opatrně vztáhl ruce a položil je na Billovy boky. Ve chvíli,
Nevěděl, jak je to dlouho, co usnul, když ho probudila tupá rána a následně ho někdo udeřil do břicha. „Co to…?“ Tom se mátožně posadil na posteli a nevěřil svým očím. V jeho posteli se Bill ve svých černých boxerkách, zcela evidentně
„Tak na nejlepší kapelu 21. století!“ zakřičel David, když jim číšník otvíral v pořadí už asi pátou láhev šampaňského. Kluci a všichni z jejich týmu oslavovali jejich první velký koncert, který byl doslova časovanou bombou. Nikdo nečekal takový úspěch, museli dvakrát přidávat,
David seděl na baru, před sebou sklenku se zlatavou tekutinou a vyřizoval ještě nějaké smsky. „Dáte si ještě něco?“ zeptala se nevtíravě barmanka. David jen roztržitě zdvihl hlavu: „Ne, díky“, a dál se věnoval svému telefonu, ale neušlo mu, že se na
Od Tomova návratu z nemocnice uplynuly dva dny. Rodiče Kaulitzovi navštívili své znovunalezené děti, ale dvojčata shodně trvají na tom, že potřebují čas, aby se s novou situací vyrovnala. Zklamaná matka odjíždí zpět do Magdeburgu a otec se věnuje své práci. Doufají,
