Zamyšleně vystoupal až do pátého patra, kde měl pronajatý podkrovní byt… a najednou pochopil tu prazvláštní proměnu, která se tu stala. Na posledním schodu, přímo u jeho dveří, spala schoulená hubená postava, oblečená do přiléhavých tmavých kalhot a krátké kožené bundy. Černé
Snad tisíckrát jsem si v hlavě přehrával události onoho dne. Krásné ráno a ještě krásnější odpoledne, byli jsme jen já a on… nikdy jsme si nebyli bližší. Věřil jsem, že tohle je mé vítězství. Falešná hra skončila. My ji skončili. Milovali jsme
Jen co za sebou zavřel dveře, málem spadl na zem leknutím. „Kam si myslíš, že jdeš?“ zavrčel na Ginu navlečenou do Tomova velkého trička. „A co to máš na sobě?“ „Hledám koupelnu a tvoje trika jsou dobrý tak maximálně pro trpaslíky a
První, co jsem uviděl, když jsem odemkl dveře, byly boty rozházené všude po chodbě. V celém domě bylo hrobové ticho, jen nahoře šuměla sprcha. Pustil jsem tašku v chodbě na zem a potichu vystoupal nahoru. S bušícím srdcem jsem otevřel dveře do
Poslední den. Poslední den naší cesty a zítra ráno už budeme doma. Těším se. Je neskutečné, jak strašně moc se těším domů. Jasně, bude tam máma, Gordon… ale hlavně Bill. Snad tisíckrát jsem držel v ruce telefon, vždycky když už jsem měl
Nedočkavě sledoval kalendář, očima tlačil hodinové ručičky, aby se pohybovaly rychleji, ale nebylo to nic platné. Čas si dál neúprosně běžel svým neměnným tempem, slepý a hluchý k lidským prosbám a nářkům. Každý večer před usnutím chodil do Tomova pokoje. Sedl si
S očima pevně zaklesnutýma do sebe se jejich rozrušené tváře konečně dotkly. Něžný, opatrný dotek… kůže na kůži… jemná tvář proti druhé stejně jemné tváři. Přesto s účinky nejničivější katastrofy. Odhodlání, sliby, opovržení, nenávist, zloba… vše smeteno pryč. Zůstala jen touha… krásná,
Sedm dnů. Sedm dlouhých dnů uplynulo od noci, kdy Tom vpadl do Billova pokoje. Sedm dnů vzájemného vyhýbání se, kradmých pohledů a nevyřčených slov. Ani jeden z nich nenašel odvahu vrátit se k tomu, co se mezi nimi stalo. Přitom stačilo tak
„Kdes byl?“ zavrčel Tom naštvaně hned potom, co rozrazil dveře bratrova pokoje. Samozřejmě nemohl usnout. Sice se v posteli převaloval ze strany na stranu, ale v polospánku pořád číhal na sebemenší zvuk. Doklad toho, že se bratr vrátil. Kolem půl třetí ráno
Už dlouho jsem neseděl v autě na místě řidiče. Zvykl jsem si využívat profesionály, které nám platí agentura, a když jedeme někam sami, obvykle řídí Tom. Je to jeho vášeň. Vidím to na něm. Kdykoli dychtivě zasune klíčky od zapalování a zautomatizovaným
Uvažoval, kde se vlastně stala chyba. Odpověď znal: hned na začátku. Jedna z prvních věcí, když podepsali smlouvu se čtveřicí manažerů, bylo vybudování image kapely. David jim tehdy trpělivě vysvětlil marketingovou strategii celého týmu. Když přišel s tím, že dvojčata musí k
První se vzpamatoval Bill. Trochu zatřepal hlavou, jako kdyby se právě probudil z hlubokého spánku. Snad trochu váhavě stáhl ruku z Tomovy tváře a lehce si odsedl. „Ehm…,“ odkašlal si nepřítomně. Nějak mu došla slova a to rozhodně byla situace, kterou nečekal.
Když vás zklame někdo, kdo je vám hrozně moc blízký, kdo pro vás tolik znamená, že si neumíte představit život bez něj, bolí to. Samozřejmě, zklamání vždycky bolí, obzvlášť když jsou ve hře ještě tak pošetilé city jako láska. Když se to
Zrychlený dech. Horoucí polibky a nenasytné doteky. Rozechvělé ruce… Všechno to, co člověka naplňuje k nesnesení. Čemu se snaží uniknout a zároveň ho jímá hrůza, že se mu skutečně uniknout podaří. Pojď ke mně! Zase mi mizíš mezi prsty? Chci tě chytit
„Tome?“ zašeptal měkce černovlasý muž. „Mám pro tebe špatnou zprávu… Ta dívka, kterou jsi tady včera měl… ta dívka se pokusila zabít.“ „Co? Co to říkáš?“ vykřikl nevěřícně. Rukama sevřel Davidova široká ramena a zatřásl s ním. „Říkám ti to dřív, než
