autor: Mizuki & PeTiŠka Tak a jsme u konce. Chápu, má to trošku drastický a takový nevysvětlený konec. Původně to bylo být zakončené ještě jinak, ale nakonec to dopadlo takhle. Takže chci poděkovat za komentáře, stejně tak děkuje i Mizuki 🙂 Máme
autor: Mizuki & PeTiŠka BILL Zastavím se uprostřed schodů a kouknu na ní. „Očividně? Řekla sis o to…“ Mamka „Momentálně bych si přála, aby Tom byl nějaký psychopat, co tě unese. Alespoň bych měla o starost méně!“ rozběhnu se s pláčem zpátky do kuchyně.
autor: Mizuki & PeTiŠka Bill: S úsměvem dorazím tedy po dobré půl hodině domů. Vejdu dovnitř a zabouchnu za sebou. „Jsem doma!“ křiknu dovnitř a odhodím tašku. Matka: „No to je dost! Kde se flákáš? Nebereš mi telefony, kde jsi byl?! Uvědomuješ si
autor: Mizuki & PeTiŠka Druhý den Tom: S lehkým úšklebkem dopochoduji do ložnice z koupelny, samozřejmě nahý, jako správný exhibicionista. Zavlním boky přímo před ním. „Připadám si jako… nevím. Inseminátor…“ Bill: Kouknu na něj a pobaveně se zasměji. Chytnu ho za loket a
autor: Mizuki & PeTiŠka TOM Já vím, a právě proto si můžu být jistý, že jej mám dokonale omotaného okolo prstu. Jako malé štěně mu olíznu tvář a kus ucha, jemně se zahryzávám do drobného propíchnutého lalůčku a potěšeně vrním jako kotě. „Chtěl
autor: Mizuki & PeTiŠka BILL „Občas z tebe jde pořád strach…“ zamumlám potichu a odtáhnu se. „Buď zvíře, ale ne zvíře, co mluví o mojí krvi, ale o mně…“ nakrčím káravě obočí. TOM „A… musím mluvit? Nemůžu konat? Ono je těžké vyjádřit,
autor: Mizuki & PeTiŠka BILL Ne, stoupnu si vedle a taky pomáhám. „Můžeš mi říct, co ti zase je?“ syknu k němu. TOM „Vůbec nic. Jen že máma se tady sere s večeří, ty ji ani nepochválíš a místo toho tady nabaluješ
autor: Mizuki & PeTiŠka TOM Z úst se mi vydere tichý povzdech… prevít malej… jak já nesnáším dětské smýšlení! No, nevadí. Vytáčím jeho číslo a poslouchám tiché tůtání v telefonu. BILL Cuknu sebou, když zavibruje mobil pod polštářem. Zvednu to. „Co je?“
autor: Mizuki & PeTiŠka BILL „Uvidíme, kdo bude plakat jako poslední…“ hodím po ní naštvaný pohled, naposledy otřu oči a sednu si na svoje místo. TOM Dopoledne i odpoledne uteklo velice rychle, mám za sebou pár operací a jeden šílený zážitek,
autor: Mizuki & PeTiŠka BILL Chytnu jej rukama za jeho dlaně, položené na mých stehnech a zrychlím proti jeho rozkroku přírazy. TOM „Baby… možná bys měl… trošku zpomalit, pokud nechceš, abych byl hned potom, co jsme začali…“ zamručím s lehkým úsměvem na
autor: Mizuki & PeTiŠka BILL „Co když na to někdo přijde? Co když… co když mě zatknou, nebo mi dají trest smrti…“ chytím ho pevně za loket a sleduju, jak mu srdce pomalu dotloukává v dlani. Zatočí se mi lehce hlava. TOM „Zlato,
autor: Mizuki & PeTiŠka BILL Je pondělí, courám se pomalu do školy. Poslední dobou se cítím jinak. Líp, sebevědomě od toho incidentu s Tomem. Možná je to díky tomu, že mám Toma. Možná, možná. První hodinu je matika. Sedím vzadu sám, bohužel
autor: Mizuki & PeTiŠka BILL Skloním se k němu a začnu ho naléhavě líbat. Vzdychám mu do úst, a když do mě přirazí silněji, stisknu nechtěně v zubech jeho ret tak, že se na něm objeví trochu krve. „Oh…“ TOM Lehce zafuním
autor: Mizuki & PeTiŠka BILL Otevřu mu ústa a líně proplétám jazyk s jeho. Položím mu ruce na záda a lehce jimi po nich přejíždím, přivíraje u toho oči. TOM Hebká kůže mi proklouzává mezi prsty, při stisku se objevují drobné vlnky za
autor: Mizuki & PeTiŠka BILL „Oh, alespoň by sis mohl otřít pusu, než půjdeš otevřít. Ne každý by mohl pochopit, že máš slabost pro krev.“ Pozvednu obočí a založím ruce na hrudi. TOM „Ne každý tady obtěžuje v pátek pozdě večer.“ Nakrčím nos, dopíjím
