pokračování „Můj?“ zopakoval Tom bez dechu. Stál uprostřed pokoje, třesoucí se ruce ukrýval hluboko ve svých kapsách, zatímco bez známek nejmenšího zájmu procházel očima po jednotlivých kusech nábytku s Gordonem nervózně postávajícím za svými zády. Nemusel nic říkat, aby Tom poznal, že
autor: B-kay Bylo přesně pět minut po půlnoci a Tom Kaulitz bezradně zíral na zeď nad hlavou. Pozorně studoval stíny různých tvarů a velikostí a překvapeně zamrkal pokaždé, kdy ulicí projelo auto a tmu na malou chvíli protnul úzký pás světla. Zvláštní.
autor: Luki Naposledy jsem se přede dveřmi nadechl a co nejnormálněji jsem vešel do našeho hotelového pokoje. Trochu jsem doufal, že jej najdu opuštěný, ale štěstěna nebyla nakloněna mým přáním a tak první, co jsem zahlédl, byl Tom, jehož pohled pořád ještě
autor: Luki Naposledy jsem si prohrábl rukou černé vlasy a v prstech promnul napletené bílé dredy. Úžasné, přesně takhle se mi to líbí. Na tváři se mi rozlit spokojený úsměv, který mi vracel můj odraz v zrcadle výtahu. Tělem mi pořád ještě
pokračování Flashback „Co sakra chceš, Bille?“ křikl rozzuřeně Tom a jedním máchnutím za sebou třískl dveřmi. „Co je to, do prdele, s tebou? A přestaň mi konečně říkat, že nic. Vím, že se něco děje. Pozoruju to na tobě už delší dobu.
autor: Becs Všechny Vás zdraví twincestní navrátilec Becs. Jsem pravým důkazem toho, že pravá láska trvá navždy. Byla jsem aktivním členem někdy v roce 2008 (mám tady i nějaké staré povídky, ale prosím nečtěte je, jsou spíš na ostudu :D) a pak
autor B-kay Dnes mám za sebou opravdu těžký den a možná nebyl nejlepší nápad, že jsem si zrovna dnes sedla ke psaní, avšak dřív, než jsem si to stačila rozmyslet, bylo tohle zvláštní dílko na světě. Co říct… podivný výplod ještě podivněji
pokračování *** Nedalo se říct, zda jeho slova měla na Billa nějaký vliv. Nevěděl, jestli Bill svého bratra vzal na milost, nebo ne, ale pokud ano, konverzace nemohla jít dobře. Jak Georg předpovídal, Bill s ním tu noc znovu zůstal a byl
autor: Hemo Dneska tady mám pro vás jednodílku, ke které jsem se od chvíle, kdy jsem ji četla poprvé, vrátila už nespočetněkrát, a jsem si jistá, že se k ní i nadále budu vracet. Moc si přeju, abyste se do ní zamilovali
autor: B-kay Slibované pokračování jednodílky Breeze je konečně na světě. Tentokrát je psáno více méně z Billova pohledu, takže je pochopitelně plné zmatku, obav, rozporuplných myšlenek a nekonečných obvinění, ale ruku na srdce, v jeho situaci bychom reagovali určitě stejně. Z noci
autor: Sch-Rei „Takže, když první pokus nevyšel, byl to důvod vzdát se vašeho snu?“„Co? Ne, jasně, že ne. Nevzdali jsme se ho. Teda… kluci se toho vzdát nechtěli,“ vydechnu a opřu se zády do kožené sedačky. Už mě ty hloupé otázky začínají
autor: B-kay Opět další jednodílka z mé tvorby, opět nic výjimečného jen maličký nápad, touha vypsat se celou svou duší a smršť pocitů skrývající se za každým dalším slovem. Inspirována jejich paintballovým dobrodružstvím jsem se pustila do psaní, zda bude mít úspěch,
autor: em_rose483 K téhle povídce napsala autorka, že ji inspirovalo album Born To Die od Lany Del Rey, kde je v textech spousta smutných a krásných příběhů. Autorka se proto rozhodla napsat jeden vlastní. Jako vždy, za překlad děkujeme Zuzu. J. :o)
autor: …………. Tento nápad vznikl po přečtení komentářů pod mojí první povídkou, kde jste mi ho prakticky vnuknuli. Je to zároveň i takové vysvětlení jistých nejasností, které jste měli v předchozím díle. Celé je to psané z pohledu Toma, je to stejný
autor: Mykerina „Dobře… takže Bille, chceš mi povědět, jak se dneska cítíš?“ doktor koukne na mladého blonďáka, který by očividně potřeboval takových dvacet kilo nahoru, aby nevypadal jako chodící kostra. Jenže u případů, jako je Bill, je tohle normální. Tyhle trosky mají
