autor: Davidoff Hey leute, ^^ Ne, že bych psal příběhy, které nemaj aspoň něco skutečného, ale tenhle je fakt ojedinělý, tento příběh se skutečně stal, až na ten konec, poslední věta je samozřejmě změněná. Místo Berlína je Praha, ale jistě chápete, proč
autor: LilKatie Bill se se smíchem vracel domů z propitého večera se svým novým nápadníkem, byli opravdu hluční. Opravdu, opravdu hluční. Gustav s nevrlým výrazem rozrazil dveře. „Co se to tady sakra děje?! Lidi taky chtějí spát, víte?!! Oh, Bille…“ zarazil se,
autor: Helie Hodně dlouho jsem přemýšlela, jestli mám tuhle povídku poslat do světa víc, nebo si ji nechat pro osobní účely a těch pár čtenářů, kteří na ni náhodou narazí na starém blogu. Došla jsem ale k závěru, že na ni virtuální
autor: LilKatie Rovnice lásky. Tady to máte, holky, jen doufám, že mě nezabijete za Tomův vzhled, ale tak přeci vzhled není vše, obzvlášť ne v téhle povídce. Doufám, že si ji užijete, protože její psaní je pro mě opravdu relax mezi tím
autor: KarlaSka Ahoj úchyláčci! Tak další moje dílko je na světě. Je to jedna z těch chlupatých povídek, ale nečekejte nic veselého. Celá povídka je smutná a depresivní, takže to asi není to pravé pro slabší povahy. Moje psací nálada je najednou
autor: Evil Ahoj ahoj 🙂 Nebyla jsem tu celou věčnost, ale tak najednou jsem si jednoho krásného dne vzpomněla, jak jsem tu byla pečená vařená, a tak trochu jsem si zavzpomínala na svoje příšerný první povídky. V současné době píšu úplně něco
autor: Velvet & Extasy Tuhle povídku jsem si našla sama na blogu autorek, a po přečtení jsem je požádala o svolení ji tu uveřejnit. Není to twincest, ale já se při ní parádně pobavila, tak jsem si řekla, že vás o ni
autor: KarlaSka Šla jsem právě do školy, když jsem si všimla nádherně zabarveného stromu. Něco ve mně ten pohled probudil a mně se v hlavě začal tvořit jednoduchý příběh. Měla jsem toho plnou hlavu a obrázek toho stromu a námět na příběh
autor: Kiki Hola hola!:)) Jsem tu s novou povídkou, která se psala téměř sama. Je z mýho života, to snad všechno pochopíte, ale tak nějak je to součástí WYWH 🙂 Já vím, je divně napsaná, člověk se taky potřebuje někdy vypsat, dostat
autor: Kiky Ahoj tak tady máte můj první pokus o povídku, tak snad se vám bude líbit, přeji krásné čtení a potěší i komentáře. Děkuju a užijte si to, Kiky Je 20. 10. 2012 sobota ráno, jsou to přesně 2 roky, co
autor: Doris & Lauinka Bill Večeře je tu coby dup. Jeden by řekl, že ta monotónnost tady bude utíkat pomalu, ale zdání klame. Všechno je to rychlejší, než by se zdálo. Člověk se nenaděje a už se dělá něco dalšího. I když
autor: LilKatie Na hlavní třídě v Berlíně bylo rušno jako obvykle. Spousta turistů, spousta lidí, co šlo z práce nebo do práce, spousta lidí, co se jen tak mimoděk poflakovala. Mezi nimi i dva mladíci, přibližně stejně staří, mohlo jim být něco
autor: Doris & Lauinka Bill Jen pokývám hlavou. No to bych si taky nezopakoval. Na tom není nic fajnového. Ale co se dá dělat, že jo? „No jo… stárne každej. Můžeme se utěšovat jen tím, že nejsme první ani poslední.“ Pousměju se.
autor: Thanatos Koľko dní už ubehlo od tvojej smrti? Nie, to nie je dobra otázka. Koľko rokov už ubehlo od tvojej smrti? Už dávno som to prestal počítať. Jediné, čo mi po tebe ostalo, je tato fotka, inak všetko zhorelo do tla.
autor: Doris a Lauinka Flashback David pochodoval po nahrávacím studiu sem a tam a mnul si spánky. Měl pocit, že právě zažívá nejhorší noční můru. To, co viděl, by ho ani ve snu nenapadlo. Dva svoje svěřence pod stromem ve vášnivém polibku.
