autor: beepinka Ahojky twincesťáci. 🙂 Tohle je moje úplně první povídka, takže očekávám, že se to třeba nikomu nebude vůbec líbit. Neříkám, že umím psát, protože to vlastně ani nevím. Přidala jsem k tomu písničku, která mě inspirovala, takže povídka s ní
autor: Kiki Posílám jednodílovku, která tu tuším ještě není 😀 Psána byla v březnu tohoto roku, jenže našla jsem ji až docela nedávno ^^ Vím, že je krátká, ale to mi snad odpustíte 😀 Doufám, že budou nějaký komenty a bude se
autor: Diana „Nikdy jsi nezažil, jaký pocit to je! Všichni kolem věděli o tobě a o něm! Všichni mlčeli. Připadám si jako nejposlednější špinavý hadr, který ti nestojí ani za to, abys mu řekl pravdu! Tome, nežádám od tebe nic jiného, jen
autor: Luciianka Můj život je jako karneval. S tím rozdílem, že po karnevale se masky sundávají. Mně ovšem zůstává. Ta pomyslná maska, za kterou schovávám smutek, zlobu a své trápení. Ale navedl jsi mě k tomu ty. Nesmím ukázat svoje city k
autor: Helie Zdravím =) Myslím, že už bylo na čase, abych se vám „pochlubila“ s touhle jednodílkou. Psala jsem ji už před nějakou dobrou a velkou inspirací mi byl soundtrack Titanicu Hymn to the sea. Určitě si ho k tomu pusťte, je
autor: Mary Už tě zase pozoruju. Stojíš na pódiu, jen pár metrů ode mě, dlouhé černé vlasy s vetknutými bílými prameny, už od pohledu jemnější než hedvábí, ti vlají ve větru. Dneska je nemáš upravené jako lví hřívu, nechal sis je jenom
autor: Sisa Nemusíte sa báť xd.. .Nemá to nič spoločné so serialom 1000 a 1 noc ani so Šeherezádou a Onurom xD Sisa 🙂 Sedel na posteli. Vstal pár krát sa prešiel po izbe a do všetkého kopal. Nakoniec sa znova usadil
autor: sarahyellow Bille? Bille! Kde jsi?!“ Tom se otočil dokola uprostřed travnaté plošiny ve středu ostrova. „Pojď ven. Chci s tebou mluvit!“ ticho se natahovalo a žádná odpověď nepřišla, a námořník se zamračil. Najáda mu minulý týden sundal obvazy, a hned po
autor: Mizuki Jen chci trochu obeznámit, že Billovi je tady pouhých 14, ale jen na začátku… . 🙂 Za obrázek moc moc děkuju Pétince. Taky musím říct, že i když z téhle povídky cítím jistou silnou dávku naivity a nedokonalosti, přesto jsem
autor: L. & PeTiŠka Tom se zastavil uprostřed kroku. Mozek se usilovně snažil ovládnout své tělo. Jenže bez úspěchu. Jeho svaly byly zablokované a dělaly si, co chtěly, byl jako v křeči, i když ho to fyzicky nebolelo. Spíš ho pohltila
autor: Mary Bylo teplo, na polovinu prosince až příliš, a jeho boty vydávaly na hrbolatých dlažebních kostkách tichý pleskavý zvuk, když pomalu, jakoby proti své vůli, kráčel tou křivolakou cestou zpola ukrytou mezi stromy. Až tam, kde… Ne, napomenul se vzápětí. Neříkej
autor: Helie Začínalo léto a sluníčko zářilo jako pominuté. Lidé se se spokojenými úsměvy vystavovali jeho záři, aby nabrali alespoň trošku bronzu během cesty z domova do práce. I na venkově je o chytání bronzu nouze, protože většina lidí z vesnice dojížděla
autor: Amdee Datum publikace na THF: 2.6.2011 Zdravím všechny ze studeného severu! Jsem tu s další přeloženou jednodílkou z Amdyiny tvorby, a tentokráte to nebudu dlouho okecávat. Všem vám přeji pěkné počtení. Vítejte do twincestního ráje, neboli Amdee napotřetí. modrozelená O veřeje
autor: L. & PeTiŠka „Co máme teď za hodinu?“ protáhnul vyčerpaně Tom a posadil se na blízký strom na bradavických pozemcích. Zaklonil hlavu a opřel se o mohutný kmen. Byla teprve půlka jara a teploty se šplhaly snad do rekordních výšin.
autor: Diana „Tak… Doufám, že se ti dnešek líbil přinejmenším stejně jako mně a užil sis to. Nemáme každý den dvacáté druhé narozeniny a ne každý den si můžeme takto užít. Ach, Bille,“ s těžkým povzdechem co nejtišším hlasem zašeptal do rozléhající
