autor: Lostmickeybetaread: Janule (Tom) Bolelo to. Hodně mě to bolelo. Když Billa uhodila, začal jsem jí nenávidět. Mlátila ho proto, že je zamilovaný. Tak to ale přeci chtěla. Neustále mu říkala, ať si někoho najde. Ať není sám. A teď? Když si
autor: Lostmickeybetaread: Janule (Bill) On se asi zbláznil. Proboha, to myslel vážně? Nechat toho, co tolik milujeme? Nechat hudby? Tak to je moc i na mě. Nemyslel jsem si, že by byl schopný někdy něco takového říct. Já neříkám, že když jsem
autor: Lostmickeybetaread: Janule (Tom) Vůbec jsem nechápal jeho chování. Připadal mi tak šťastný, když jsem mu řekl, že mu nic nevyčítám. A potom… Nevím, co se mu stalo. Takhle se nikdy nechoval. A už vůbec ne ke mně. Myslel jsem si, že
autor: Lostmickeybetaread: Janule (Tom) …… O ŠEST DNÍ POZDĚJI Strávil jsem tu už skoro týden. Velmi dlouhých šest dní, plných nicnedělání. Celé hodiny jsem se jen válel v posteli a přemýšlel jsem. Není to moc zábavná činnost, ale neměl jsem chuť dělat
autor: Lostmickeybetaread: Janule (Bill) Vzbudil jsem se kolem sedmý večer. Tom pořád tiše oddychoval a já ho nechal být. Vyhrabal jsem se z peřin a utíkal jsem dolů udělat něco k večeři. Měl jsem nehorázný hlad a byl jsem si jist, že
autor: Lostmickeybetaread: Janule (Tom) Byl jsem vzhůru, ale nechtělo se mi otevírat oči. Snažil jsem se vedle sebe nahmatat Billovo tělo. Neležel tam. Byl pryč. A asi už poměrně dlouho, protože deka byla chladná. Posadil jsem se a konečně jsem se rozhlédl
autor: Lostmickeybetaread: Janule (Bill) Strávil jsem v té koupelně věčnost. Stále jsem s něčím nebyl spokojen. Jednou to byly vlasy, pak oči, pak oblečení. Všechno jsem dělal natřikrát. Hodil jsem na sebe tmavé džíny a to triko, co mi Tom sbalil, i
autor: Lostmickeybetaread: Janule (Tom) Jak jsem si mohl myslet, že by s ní šel sám od sebe? Proč jsem mu nevěřil, když mi říkal, že nechtěl? Jsem idiot. Měl jsem věřit srdci a ne pomateným představám. Jsem moc rád, že se to
autor: Lostmickeybetaread: Janule (Bill) Zamrkal jsem a protáhl jsem se. Moje oči zabloudily k hodinám, co stály vedle televize. Bylo půl jedné odpoledne. Nechtělo se mi tomu ani věřit. Vyhrabal jsem se z peřin a posadil jsem se, abych si urovnal myšlenky.
autor: Lostmickeybetaread: Janule (Bill) Před dveřmi stál jen Michael. Pozdravili jsme se prostým ahoj a vyrazili jsme.,,Kde máš Toma?“ Promluvil Michael.,,Nechtělo se mu. Nebylo mu dobře.“ Vymyslel jsem si hloupou a otřepanou výmluvu, ale stále lepší něž říct ,,Žárlí.“. ,,Aha. Tak to
autor: Lostmickeybetaread: Janule (Tom) Billa jsem objevil usínajícího u stolu, kde před ním jen osamoceně chladla pizza.,,Jsi zlato.“ Chválil jsem brášku, když jsem dojedl poslední kousek a hrnul jsem se k umyvadlu, smýt ze sebe přebytečný kečup.,,Já vím.“ Mrknul na mě a
autor: Lostmickeybetaread: Janule (Bill) Čekal jsem, že mi to zakáže a vymyslí si klidně třicet nesmyslných důvodů, proč bych to neměl dělat, ale zjevně mu došlo, že takovej kousíček cesty to přece nemůžu zvorat. I když… Jsem to přece jenom já. Bill
autor: Lostmickeybetaread: Janule (Tom) Vypadal nadšeně. Bude se mu tu snad líbit. Celý odpoledne jsme strávili vybalováním. Bill zabral všechny skříně a všechny možné zásuvky, co tu byly, takže já jsem svoje věci nechal raději v té tašce a tu jsem zakopal
autor: Lostmickeybetaread: Janule (Bill) Od rána jsem plašil po pokoji a zjišťoval jsem, co všechno jsem si zapomněl sbalit. Překvapila mě skutečnost, že jediné co má obrovská taška neobsahovala, byl kartáček na zuby. Když jsem konečně uvěřil té skutečnosti, že vážně nic
autor: Lostmickeybetaread: Janule (Tom) ,,Fajn. Tak jo. Čau a díky.“ Strčil jsem mobil do kapsy a hnal jsem se dál ke dveřím Billova pokoje. S klepáním jsem se neobtěžoval a ihned jsem vlítnul dovnitř. Bráška se zrovna hrabal z postele. ,,Ahoj.“ Culil
