autor: Janule O pět měsíců později – květen 2007- Kolín nad Rýnem „Tomi, podívej…“ zastavil nervózně pochodující Bill před svým bratrem. Tom seděl na pohovce a brnkal na vypojenou elektrickou kytaru, trénoval, aby se uklidnil před vystoupením. Nebyl na tom o moc
autor: Janule „Bille?“ oslovil Tom sprchujícího se bratra tak nahlas, aby ho pod tekoucí vodou slyšel. „Co?“ ozval se oslovený a přerušil tak zpěv jedné z jejich písniček, ve sprše se mu nejlíp trénovalo, byla tam skvělá akustika. „Potřebuješ něco?“ odsunul trochu
autor: Janule „Nazdááááár,“ znělo čtyřhlasem radostně bavorskými lesy, když se po delším odloučení konečně znovu setkali členové kapely. Vítali se na nádvoří, sledováni zvědavě všemi, co byli zrovna venku, a užívali si nově napadlý sníh. Obyvatelé hotelu Isabella se pak většinou po
autor: Janule „Hej, Karle,“ ozval se za zády mohutného detektiva hlas jeho nadřízeného. Karl zvolnil krok a otočil se směrem, odkud hlas přicházel. Byl první pracovní den v novém roce a on se od rána ještě nezastavil. Měl hlad a za chvíli
autor: Janule „Tak to byl nejnovější držitel ceny LEA za rok 2006, Benjamin Ebel, prosím potlesk,“ uzavřel moderátor rozhovor s prvním hostem večera, mladým nadějným hudebním producentem. „A teď,“ promluvil znovu, když dozněly ovace pro pohledného světlovlasého muže, „přivítáme další vzácné hosty.
autor: Janule Tom se musel usmívat, když pozoroval svého bratra ve společnosti, jak září a rozdává úsměvy na všechny strany. Zrovna tančil s jednou ze svých nových fanynek, kterých si tu od začátku večera stihl udělat už alespoň deset. Přitahoval holky jako
autor: Janule Vánoční týden utekl jako voda a byl tady Silvestr. Večer se u jednoho z Tomových a Andreasových spolužáků konala každoroční silvestrovská párty, kterou si kluci samozřejmě nemohli nechat ujít, hlavně Bill se těšil, že pozná nové lidi. Andy se od
autor: Janule „Doktore Neumanne, pacient na dvojce se probral,“ zacloumala ve tři ráno sestřička z jipky ramenem mladého chirurga, aby ho vzbudila. Byl svobodný, bezdětný, tak na něj automatiky vyšla štědrovečerní služba, stejně jako na ni. „Ta fraktura lebky?“ zamumlal ještě ze
autor: Janule „Tak jak se vám líbí?“ zakřičel Saki po štědrovečerní večeři na celý sál. Ještě s několika dalšími muži z Genesis postavili v hlavní jídelně vánoční stromek, tedy spíš strom než stromek, měl minimálně čtyři metry a byl úžasně nasvícený a
autor: Janule „Nazdááááár!“ zahulákal Paul radostně, když konečně na konci hotelové chodby spatřil známou tvář svého zachránce. „Už jsem myslel, že ses na to vykašlal,“ objal chlapsky Saschu kolem ramen, když seskočil z parapetu a doklusal k němu. Mladý novinář se Paulovi
autor: Janule „Dobrý den, nejdřív mi dovolte, abych se vám představila,“ začala černovlasá žena středního věku dnešní odpolední setkání. Stála před doslova natřískaným sálem jídelny hotelu Isabella, kterou personál poměrně jednoduše proměnil v přednáškový sál. „Jsem doktorka psychologie, jmenuji se Catherine Försterová
autor: Janule „Prosím,“ Paul zvedl pokojový telefon až po pátém zazvonění. Měl strach. Věděl, kdo a proč mu volá, už hodinu na to čekal, když se ale telefon v půl desáté opravdu ozval, roztřásly se mu ruce. „Dobrý den, pane Svobodo, tady
autor: Janule Bill se chvěl po celém těle, když kráčel chodbou vstříc své matce, a nebýt nejdřív Benova postrčení, že má vyrazit, a později Tomovy záchranné ruky, která ho v posledním momentě objala kolem pasu, nejspíš by se poroučel k zemi. Kolena
autor: Janule „Nebude vám vadit, když se ještě někde stavíme na kafe, že ne?“ mrknul Benedikt do zpětného zrcátka. Dvojčata seděla vzadu, ani nedutala, až teď si Ben všiml, že Bill usnul bratrovi na rameni. Na Benovu otázku Tom jen zavrtěl němě
autor: Janule Paul seděl na posteli v hotelovém pokoji, kam ho předevčírem zavezl taxík přímo z policejního ředitelství. Dostala ho sice na starost postarší sociální pracovnice, ale protože už byl plnoletý, mohl bydlet sám. Brala ho jako každého dalšího klienta, kterých měla
