autor: Janule „Tak co se děje tak šíleně důležitého, žes mě potřeboval hned?“ usadil se Kat v šéfově apartmánu do nabízeného křesla. „Díky,“ zareagoval pohotově na kávu, která přistála před ním na stolku, automaticky sáhl po cukřence a dodal černému nápoji požadovanou
autor: Janule „Tome, počkej ještě chvilku,“ zavolal David kytaristu, než mu stačil zmizet ze dveří zkušebny. „Potřebuju s tebou něco probrat.“ „Jo, jasně,“ zastavil se Tom, mrkl na Billa, který jen šeptl, že na něj počká u sebe, a vrátil se do
autor: Janule Simone Kaulitzová seděla na malé otočné židličce ve svém ateliéru, když zaslechla zdálky zvonek. Kdo touhle dobou otravuje, proboha, pomyslela si, když se podívala na hodiny a zjistila, že zase celý den utekl jako voda. Bylo půl osmé večer a
autor: Janule „Tak povídej, Karle, cos to chtěl tak důležitého probrat?“ seděl Benedikt ve své šéfovské židli, v ruce obvyklou cigaretu, za mlhou z ní skoro nebyl od dveří vidět. Okno bylo díky sekretářce Lindě opět otevřené, ačkoliv se venku ženili všichni
autor: Janule „Panebože, ta je malinká, podívej, Tomi,“ rozplýval se Bill nad Evou, svou novorozenou sestřičkou, již držel v náručí. Jeho sestra Clea, která stála těsně za ním, zvedla udiveně pohled k oslovenému kytaristovi. Tomi? Vážně mu její bratr řekl Tomi? Bože…
autor: Janule „Tak povídej, obchodníku,“ usmál se pod fousy Karl, napil se piva a prohlížel si vyplašeného Saschu před sebou. Ten kluk měl sice odvahu, ale sledovat někoho neuměl ani za mák. Nejdřív se na něj vyptával ve vrátnici, odkud Karla samozřejmě
autor: Janule Bill se zarazil v příjemném šoku z Tomova vyznání, a najednou nevěděl, jak má na jeho nečekané „Já tebe taky“ vlastně reagovat. Měl by poděkovat? Nebo ho políbit? Nebo mlčet a jen kývnout, že pochopil? Jediné, co v tu chvíli
autor: Janule „Kluci,“ ozvalo se současně s ťukáním na dveře ve chvíli, kdy se Tom nadechoval k odpovědi na Billovo vyznání lásky. Vlastně byl rád za to přerušení, protože si vůbec nebyl jistý, co by vlastně zpěvákovi řekl. Na zopakování jeho věty
autor: Janule Sascha už nevěděl, jak dál. Peníze mu došly, musel si půjčit nejdřív od rodičů, teď dokonce už i od Julie, a pořád neměl nic, čeho by se mohl chytit, aby zjistil to hlavní – chlápkovo jméno. K čemu mu byly
autor: Janule Celou cestu, co Tom běžel zpátky k Davidovi, mu to v hlavě šrotovalo jako v mlýnici, a přemýšlel, jestli slyšel dobře. Možná to byl jen nějaký omyl, třeba Bill řekl něco úplně jiného, než co si myslí, že řekl. Sakra…
autor: Janule Tom ležel na posteli a přemýšlel. Od chvíle, kdy o sobě zjistil, že ho ženy s největší pravděpodobností nepřitahují, byl zmatený. Ani neměl strach z toho, že je gay zrovna ve zdejším společenství, kde to bylo nebezpečné, protože na rozdíl
autor: Janule „Můžu na chvilku, šéfe?“ vyhrkl Karl do telefonu, když mu ho vrchní komisař zvedl. Nepředstavil se, nečekal, až se někdo ozve, prostě rovnou vyprskl, co měl na srdci jako obyčejně. „Jo, pojď, doufám, že máš něco hodně důležitýho, protože jsem
autor: Janule Podzim už se pomalu začínal hlásit o pozornost, listy stromů se postupně barvily do všech možných odstínů červené a žluté, a život v Genesis šel v poklidu dál. Každodenní hraní na mších, jednou, někdy i dvakrát týdně večerní vystoupení pro
autor: Janule Stříbrný Mercedes začal zpomalovat, zatímco míjeli celkem velkou sluneční elektrárnu a blížili se k vysokému lesnatému údolí za ní, a Saschovi došlo, že nejspíš dojeli k cíli. Zpomalil taky, ačkoliv byl v celkem velké vzdálenosti, protože na téhle silnici byl
autor: Janule David netrpělivě klepal prsty do volantu svého Mercedesu a čekal, až naskočí zelená. Jeho myšlenky se neustále vracely k včerejšímu večeru, kdy si ho zavolal Kat na kobereček. Netušil to, když k němu ochotně spěchal, mimo jiné i proto, aby
