autor: Janule Paul odpočíval na gauči, který měl Kat na svém oddělení pro případ, že bude muset v práci zůstat přes noc, což se hlavně od doby, kdy sledoval Toma, stávalo poměrně často. Paul se snažil usnout alespoň na chvíli, byl utahaný
autor: Janule „Tákže… A6,“ pronesl zamyšleně Bill, zatímco ohryzával vsedě na posteli nervózně obyčejnou tužku, kterou zaškrtával na vlastnoručně vyrobeném čtverečkovaném papíře dobytá území v Tomově moři. Papír položený na nejtvrdším módním časopise, který tu našel, si na kolenou úzkostlivě kryl rukou
autor: Janule „Ahoj Dave, tady Kat,“ ozvalo se ze sluchátka domácího telefonu, který před chvílí zazvonil na stolku v manažerově apartmánu. „Ahoj, co se děje?“ zeptal se udiveně David, ještě se snad nestalo, aby mu Kat volal, takže očekával, co po něm
autor: Janule „Zdravím, šéfe, máte chvilku?“ nakoukl do dveří zakouřené kanceláře Karl, když se probojoval přes sekretářku. Nechtěla ho sem pustit s tím, že má vrchní komisař za pár minut důležitou schůzku. Musel slíbit, že bude hned hotov, takže se nezdržoval s
autor: Janule Od té noci, kdy Bill a Tom usnuli v jedné posteli, uběhl týden. Ráno poté bylo trochu rozpačité, ale oba zvolili stejnou strategii: nerozebírat ošemetná témata a tvářit se, jako by se nic zvláštního nestalo. Hned poté šli společně na
autor: Janule Tom si povzdychl a znovu se přetočil na posteli. Nevěděl, čím to je, ale nemohl usnout. Přitom se po dnešním náročném dni cítil vyčerpaný. Odpoledne navštívili spolu s Billem místní kadeřnici, a jak zpěvák slíbil, vzala Toma přednostně a upravila
autor: Janule „Tak, pánové, já se loučím, Clea na mě už čeká,“ ušklíbl se samolibě Georg směrem k Billovi, jak měl ve zvyku, aby ho provokoval, mávnul všem okolo sebe a rychlou chůzí vyběhl po schodech nahoru, kde byl východ ze sálu.
autor: Janule Bill se dnes cítil strašně. Už od rána mu nebylo dobře od žaludku, nebyl schopen nic sníst, a teď, když měl před sebou oběd, jen tak tak se udržel, aby se mu nechtělo zvracet, ačkoliv neměl co. Tom, který si
autor: Janule „Pánové, já už se tak neuvěřitelně těším, až se přestěhuju do svýho vlastního apartmánu,“ prohlásil Gustav po druhém pivě. „Nevěřili byste, jak Jakub vedle mě chrápe! To fakt nejde spát, fakt ne! Nejradši bych toho bastarda vždycky k ránu zabil!
autor: Janule Bill stál před dveřmi s číslem třináct a skoro nedýchal. Už delší dobu se na ně chystal zaklepat, ale ruka se mu třásla tak, že si nebyl jistý, jestli z jeho klepání nevyjde nakonec něco, co osoba za nimi ani
autor: Janule Nový člen skupiny se rozhlížel po zkušebně, kam ho David přivedl, a nevšímal si hnědých očí, které ho celou dobu fascinovaně sledovaly. Byl celkem zmatený, že se ze své cely, ve které ho jeho věznitelé drželi celý měsíc, najednou tak
autor: Janule září 2006 Andreas udělal ještě jeden malý krůček a váhavě zvedl ruku ke zvonku na brance. Chodíval sem odmalička skoro jako domů, ale dnes měl divný pocit, než tlačítko s kostrbatě napsaným příjmením Kaulitz konečně zmáčkl. Ještě si pamatoval, jak
autor: Janule Tom se strašně lekl, když se z ničeho nic na stropě jeho vězení rozsvítila slabá zářivka. Nadskočil překvapením a zavřel oči, jak ho z náhlého světla rozbolely. Zvykl si zírat jen tak do tmy, a tohle byl opravdu šok. Rychle
autor: Janule „Tak… kluci, připravte se, začínáme klasikou, jako vždycky, tak to nepohnojte, nebo si mě šéf zase pozve na kobereček jako tenkrát, když jste začali každej něco jinýho,“ spustil David obvyklou říkanku ke svým svěřencům, když na poslední chvíli doběhl udýchaný
autor: Janule Díky všem za krásný přivítání prvního dílu, udělalo mi to velkou radost, jste na mě hodní. J. :o) „Tak jak mu to jde?“ zeptal se David šéfa oddělení převýchovy, kterému před pěti dny odevzdal svého budoucího svěřence. „Myslíš, že to
