Gone with the sin 13.
*** Tom *** „Byl bych opravdu rád, kdybych Tě do toho studia dnes směl doprovodit, … vím jak moc se bojíš jehel, … rozmysli se.“ I přes pevně semknutá víčka a závoj chvějících se řas, jsem cítil ten nesmělý úsměv s otazníkem,
*** Tom *** „Byl bych opravdu rád, kdybych Tě do toho studia dnes směl doprovodit, … vím jak moc se bojíš jehel, … rozmysli se.“ I přes pevně semknutá víčka a závoj chvějících se řas, jsem cítil ten nesmělý úsměv s otazníkem,
Neumím si spočítat, kolik času uplynulo a já tu seděl s křečovitě sklopenou hlavou a vdechoval suchý, nepříjemný vzduch, který mi drásal hrdlo a ač jsem se zhluboka nadechoval, ubývalo mi kyslíku a mozek vypovídal službu. Bál jsem se pohnout očima, vím,
*** Tom *** Opatrným pohybem dlaně, který prořízl tichou letní noc, jsem se snažil zachytit poslední zbytky paprsků, které mohly alespoň na moment zahřát mé, strachem zledovatělé, ruce. Koutkem oka jsem pozoroval špičky tenkých černým balerín, které nejistě vykračovaly kousek ode mne,
S pevně semknutými rty a s výrazem alá „soustředěný Bill Kaulitz“, kterým spolehlivě oblafnu nejednu profesorku naší školy, jsem barevně proužkovaným brčkem sbíral poslední zbytečky dávno zteplalé coly s trochou rumu. Přes skleněný půllitr, který byl upatlaný drobnými otisky místní servírky, jsem
*** Tom *** Úkosným pohledem s výrazem trpitele na kříži, jsem odhadem přepočítával nemalou vzdálenost, která mě dělila od zahradní branky našeho domu. Odhodlaně jsem se prohnul v bolavých zádech, neucítil jsem však jediné, byť sebemenší zapraskání, které by mi ulevilo od
*** Tom *** Zlehounka jsem zaklepal na oprýskané, dřevěné dveře a teprve až ten tlumený, tichý zvuk nadobro utichl, jsem si uvědomil, že můj vztah s Michaelem nikdy nebude stejný,jako dřív. Vzpomněl jsem si na Billova slova, jejíž pravosti jsem mohl uvěřit
*** Tom *** Zamyšleně jsem před sebou tlačil nákupní vozík a přehlížel kovové regály, které vábily a lákaly nerozhodné zákazníky. A že bylo co vybírat! Jen já se pořád nemohl dostat do té správné nálady, jako máma, která stísněný prostor vozíku plnila
*** Tom *** Po opravdu dlouhém a náročném dni jsem si, nepříjemně zpocený a na smrt unavený, lehl do měkkých přikrývek, z kterých se opatrně linula zvláštní, ostrá vůně, máminy nové aviváže. Ačkoliv byla o tolik jiná, než ta předchozí, mé otupené
*** Tom *** S neskrývaným a opravdu upřímným údivem v očích, jsem pozoroval energické počínání drobounké a štíhlé černovlásky, která se mi pevným stiskem dlaně představila jako Nataša. Bez toho, abych se zmohl na jakýkoliv, byť sebemenší, odpor, mě s naprostou grácií
Dokonale zmatený jsem hledal nějaké ucházející vysvětlení, které by mne alespoň z části uklidnilo u Georga a Gustava, jejich pohledy však byly stejně tak nechápavé jako ten můj. Ačkoliv jsme na dnešní den opravdu obdrželi závaznou pozvánku od nahrávací společnosti ani v
S táhlým, unaveným povzdechem jsem se s bolestí, která nepříjemně vystřelovala do krční páteře přesunul na malém kousku, který na zadních sedadlech pozbyl mezi mnou a bratrem. Přesto, že jsem si na doraz pootevřel okénko našeho starého, nespolehlivého auta cítil jsem jak
*** Bill*** Snad přímo s pedantskou přesností a slimáčím tempem jsem malým dezertním nožíkem roztíral pomazánkové máslo na ukrojenou půlku celozrnného pečiva. Dnešního rána jsem se opravdu nemohl dospat, neustále jsem se převaloval sem a tam a doslova se potil hrůzou, aby
*** Bill*** Několikrát jsem překvapeně zamrkal do prázdna a za víčky ucítil opravdové, nefalšované pálení slz, které se draly na povrch, slzy vzteku a mé věčné zpupnosti. Hrubě jsem chytil Michaela za samou špičku ostře klenuté brady a pozoroval divoce poskakující zornice,