autor: Diana & LucinQáá Tak, je tu posledný siedmy diel. Ďakujem, že ste to teda vydržali a pevne verím, že sa vám to aspoň zlomkom páčilo 🙂 Snáď ste neolutovali zbytočne premárnený čas 🙂 Diana. Tom si tu nádobu vzal do obou
autor: Diana & LucinQáá „Já kurva nemám žádné halucinace!!! Jdete se vycpat!“ Tom si odfrknul a na Billovu postel si sedl. „Můžete prosím jít? Chci si s ním povídat.“ Svraštil obočí, čekal, až si sestřička konečně rozmyslí odejít. „Já nikam nepůjdu, dokud se vy nevrátíte
autor: Diana & LucinQáá Tom ležel na posteli, oči zavřené, vypadalo to, že spí, ale nespal. Přemýšlel. Byl unavený, ale spát nemohl. Ani nechtěl. Do dveří potichu vstoupila sestra, ale Tom se na ni ani nepodíval. „Tome, Tome…“ Zavřela za sebou dveře
autor: Diana & LucinQáá „Ano?“ Přiběhla sestra celá uřícená, jak utíkala. „Potřebuju tohoto chlapce hospitalizovat. Podvyživení, únava a stres. Najděte mu pokoj co nejblíže jeho bratra. Jsou na sebe hodně vázaní. Kvůli němu skoro vůbec nejedl a pořád brečel, doma nebyl už
autor: Diana & LucinQáá Z kapsy vyndal tři kulaté prášky. Byly proti únavě. Používal je skoro pořád, protože skoro pořád mu přátelé, sestřičky nebo doktoři nosili jídlo a vodu. Jídlo pokaždé odmítal, ale za vodu byl rád. Vložil si do úst tři pilulky
autor: Diana & LucinQáá „Já vám to přinesu sem,“ vydechnul doktor a odešel z pokoje. „Já tě neopustím. Je to moje chyba, budu tu trpět s tebou,“ mluvil k Billovi. “ Zasloužím si trpět.“ Slzy smáčely téměř celou chladnou podlahu nepříjemného nemocničního pokoje. „Zasloužím si
autor: Diana & LucinQáá Túto poviedku pre zmenu posielam v češtine. Pretože sme ju písali dve,tak sme sa dohodli takto. Tak asi len toľko, že je to niečo viac menej také… emotívne… No veď uvidíte sami 🙂 Za každý prípadný komentárik moc ďakujeme
