autor: Ketty a je to tady…je čas dozvědět se všechno 😉It’s time to admit it all – part II. Bill se vyděsil, když Kenny Steuert znovu promluvil. Jak se ponořil do svých vlastních myšlenek, úplně zapomněl, že je v místnosti i někdo
autor: Ketty It’s time to admit it all – part I. „Jde o mého bratra,“ začal a nejistě pohlédl do klidných modrých očí Kennyho Steuerta. Nevěděl, jak moc do detailu může zajít. Kenny jako by pochopil jeho pochyby. „Nebojte se, moje práce
autor: Ketty Nothing could be that bad „Bille! Bille, jak jsi nám to mohl udělat, vždyť my jsme tě milovaly!“ ječely na Billa davy rozčílených dívek. Stál na zvláštním malém pódiu a namísto po podlaze, chodil po bílých prostěradlech, potřísněných temnou krví.
autor: Ketty Something I need to know „No tak, Tome, nedělej z toho drama, vždyť stejně víš, že do tří dnů ti to nedá, zavoláš nám a zase to dáme dohromady… Nebo se přinejmenším zase uvidíme,“ drcnul Georg Toma do ramene po
autor: Ketty No more reasons Byl to už nejspíš pátý den, co byl Bill zavřený ve svém hotelovém pokoji a odmítal komunikovat s kýmkoliv dalším. Nebo také možná desátý, Bill je přestal počítat. Už ani neměl sílu přemýšlet, v hlavě měl úplně
autor: Ketty In chains of your force Dalšího dne ráno David znovu dorazil do nemocnice. Měl za sebou několik zdlouhavých rozhovorů s kolegy, nakonec všechno vybojoval tak, jak si myslel, že to bude nejlepší, i když s vypětím všech sil. Ještě jednou
autor: Ketty Not allowed to regret „Ty jsi zešílel? Tvůj bratr se právě nervově zhroutil a ty ho chceš nechat samotnýho?“ „Ale co mám jinýho dělat? Ty to prostě nechápeš, nevíš, jak to mezi náma je… Když neodejdu teď, už neodejdu nikdy…
autor: Ketty Deeper and deeper V rohu výtahu seděla na zemi zhroucená hubená postava, hlavu v dlaních, černé vlasy smáčené slzami, a celá se otřásala srdceryvnými vzlyky, odrážejícími se ozvěnou od stísněných stěn výtahu. „Proboha…“ vydechl David. Sehnul se k té hromádce
autor: Ketty Nothing’s left Po celodenním polehávání a občasných líných přesunech do koupelny a zpátky, se Bill konečně přesvědčil k tomu, aby vstal. Pokoušel se o to už dřív, neskutečná bolest však svírala jeho tělo, a hlavně duši tak pevně, že ho
autor: Ketty It’s up to you Zabořil hlavu do polštáře a jeho jediným přáním bylo zemřít. Zbavit se té příšerné bolesti – fyzické i duševní. Tohle byl naprostý konec. Ať už se mu v životě staly sebehorší věci, vždycky bylo proč se
autor: Ketty Secrets of the night Dave považoval sám sebe za dobrého producenta a organizátora, a vůbec nebyl zvyklý, aby mu jeho plány nevycházely. A to byl ten hlavní důvod, proč dnes strávil nejméně hodinu času tím, že stále dokola opakoval větu:
autor: Ketty Maybe it’s not you… maybe it’s me Bill vydechl. Tomovy prsty se dotýkaly jeho rozpálené kůže, hladily ho po břiše, přejížděly po jeho vystouplých žebrech. Bill se svíjel pod jeho dotyky, zrychleně dýchal, uvědomoval si však, že tohle by neměl
autor: Ketty Just give me a reason to believe Nebyly ještě ani dvě hodiny ráno, když Tom dorazil do svého pokoje. Celý rozklepaný a rozčilený, ale spokojený, že je konečně sám. Tentokrát se ani nestačil moc zabývat Billovou nezodpovědností, tentokrát byl naštvaný
autor: Ketty The desire inside Tom si ani neuvědomoval, jak dlouho stál na místě a nakrucoval se do rytmu, když se najednou, zničehonic odněkud vynořila střapatá hlava a Bill si tančícím davem prorážel cestu k neonovému sloupu vedle toho, u kterého se
autor: Ketty Sometimes we’re hiding our memories Už se začínalo připozdívat, hudba byla hlasitá a téměř bez melodie, a Bill s frajerským úsměvem pokyvoval hlavou v jejím rytmu. Byl plný chvějivého očekávání, žilami mu nezvyklou rychlostí proudilo adrenalinové vzrušení a nemalé množství
