Káva na podnose pomalu chladla, dvojčata ležela unaveně v objetí, něžně se dotýkala navzájem. Ticho prořízl zvuk Tomova telefonu. Chvíli ho nechal zvonit, ale když to neustávalo, neochotně se natáhl z postele ke kalhotám ležícím na zemi a z hluboké kapsy vytáhl
„Tohle bylo naposledy, cos něco takového udělal, rozumíš?“ vyhrkla, jakmile se oba trochu zklidnili. „Nechci s tebou mít nic společného, tak to konečně pochop.“ dodala unaveně. Posbírala ze země své věci a odešla do ložnice, aby se dala do pořádku. Bill se
Trvalo ještě několik dní, než se situace vrátila do normálu. Bill si přísahal, že do Nellina bytu už nikdy nevkročí a nebude ji vyhledávat. To je peklo. Že sem se nechal ukecat. Jak já nesnáším nakupování. Tom zničeně bloumal po supermarketu. Už
Mlčky dorazili domů. Tom sebou praštil na postel, ani se nenamáhal svlékáním a přes oči si položil ruku. Bill zamířil do koupelny, cítil výčitky za to, že celý večer jeho myšlenky utíkaly k Nell. Věděl, že Tom to určitě vytušil, a chápal
Celé ty měsíce, co spolu dvojčata začala bydlet, se jim stále dařilo držet svůj vztah v tajnosti. Částečně i díky tomu, že veškerý volný čas trávili doma spolu a vyhýbali se všem kamarádům a známým. Ani jeden z nich by nepřipustil, že
Kde tak může být? Prošel všechna místa, kde si myslel, že by mohla být. Pomalu se vracel zpátky k Billovi, když si všiml mužské postavy vycházející z baru přes ulici. Podpíral téměř bezvládné ženské tělo a táhl je s sebou. Počkat, to
Kde jenom může být? Měli jsme se tady sejít už před dvěma hodinami a já tu sedím sama jako tvrdé y. Jenom si se mnou hraje, chce mě trochu potrápit, ale to mu vrátím, chlapečkovi. Ještě uvidí, jak si dokážu hrát já.
„Myslím, že bys měl odejít!“ „Bille, kde jsi byl tak dlouho?“ rozběhla se Nell k Billovi, který stál ve dveřích. Tvářil se jako bůh pomsty, z očí mu létaly blesky. Nell se k němu přitiskla. „Řekl jsem, že bys měl odejít, tak
Dostali se do patové situace. Bill nedokázal odejít od Nell a nedokázal se vzdát Toma. Nell už dávno věděla, že Bill k ní nic necítí. I když si zpočátku namlouvala, že se to s narozením dítěte zlepší, nakonec si musela přiznat, že
„Můžeš mi vysvětlit, kdes byl celou noc?“ ječela Nell jako smyslů zbavená, když se Bill druhý den ráno vrátil. Bill se jen ušklíbl. „To je moje věc. Nic ti po tom není“ a zabouchl za sebou dveře od koupelny. Pro jistotu otočil
„… Vrátil jsem se k Nell a čekám s ní dítě!“ Ne, to ne, to nemůže být pravda. Řekni, že sis to vymyslel, abys mi oplatil bolest, kterou jsem ti způsobil. Osud přece nemůže být tak krutý! To není fér, co jsem
… a stanul tváří v tvář svému dvojčeti. „Bille“ vydechl. Bože, je to skutečně on. A je tak nádherný. Oči mu září jako nejtemnější hvězdy, má jiné vlasy. Úplně oněměl. Bez dechu se díval do té nejkrásnější tváře, kterou kdy spatřil. „Nazdar
… Bill sebral veškeré zbytky své odvahy. Otočil se a potichu odešel do svého pokoje. Té noci dospěl k rozhodnutí, že pokud chce zachránit sebe i svého bratra, musí pryč. Nemohou být spolu, ale neumí být bez sebe. Odloučení bude jediná rozumná
Díval se, jak bratr nervózně pohazuje dlouhými dredy a rozčileně přechází po pokoji sem a tam a občas kopne do něčeho, co se mu připlete do cesty. Tohle fakt nečekal. Do očí se mu draly slzy, ale zakázal si je. Věděl, že
Tom dorazil domů a našel bratra zářícího jako sluníčko sedět v kuchyni s matkou. Vyprávěl jí zřejmě něco hodně legračního, protože se oba smáli a matce dokonce tekly slzy po tvářích. Všude v chodbě se válely Billovy tašky a kufříky. „Sakra“ zaklel
