autor: Denie Od chvíle, kdy Bill své tajemství prozradil i rodičům, navštěvoval pravidelně specialistu v místní nemocnici, který mu pomáhal naučit se znovu používat svůj hlas tak, aby jeho slova nebyla pouhým šepotem. Ale největší pokroky stejně dělal Bill ve společnosti svého
autor: Denie „Musíme být potichu,“ zašeptal s chichotáním dredatý kluk a černovlásek jen přikývnul, čímž si od zlatovlasého kluka vysloužil jemný polibek. Celou noc nespali, užívali si jeden druhého, a ve chvíli, kdy už začínaly být jejich polibky a vzájemné doteky pro
autor: Denie Tom s úsměvem sledoval Billa, který se opíral o čelo jeho postele a spokojeně si maloval, zatímco Tom měl být v koupelně. Dredař se vracel tak potichu, jak jen to šlo, chtěl přítele překvapit a byl rád, že se mu
autor: Denie Jeho noci nebyly nijak osvěžující, spánek mu nepřinášel úlevu, která by jej nabila energií do nového dne. Naopak se Bill pondělního dne ráno cítil daleko vyčerpanější než kdy v posledních dnech. Většinu nočních hodin jen probděl, přemýšlel o nespravedlnosti světa,
autor: Denie Bill ležel ve své posteli. Oči měl zavřené, ale věděl, že kdyby pootočil hlavou trochu doprava, našel by tam ležet i svého nejlepšího přítele. Po tom, co se stalo na školních záchodcích, ani jeden z nich nic neřekl, jen proti
autor: Denie Poslední týden strávil u sebe v pokoji. Nebylo to jen proto, že měl domácí vězení, i když to bylo hlavním důvodem, proč svá odpoledne netrávil s Tomem. Po jejich pondělním výletu do parku na zmrzlinu a k řece volala Billova
autor: Denie Dvě hodiny po obědě a pár chvil poté, co si Toma vyzvedli jeho rodiče, našel Bill sám sebe v pevném objetí svého bratra. Událost z uplynulé noci mu skoro nedala spát, a zatímco jeho dredatý společník strávil v říši snů
autor: Denie „Takže ty vůbec nikdy nemluvíš?“ Bill se zhluboka nadechnul, chvíli to vypadalo, jako by se opravdu chystal promluvit a vyvrátit tak Tomovi jeho slova, ale nakonec vzduch opět z plic jen vypustil a zavrtěl hlavou. Mrzelo ho to, chtěl s
autor: Denie Víkend v Mnichově byl pro Billa odreagováním jako vždy. Vařil s babičkou, přehrál dědu v kartách, jednoduše se bavil a zapomínal na těžkosti světa kolem sebe. I když normálně působil jako celkem šťastný, vyrovnaný kluk, uvnitř byl zraněný a toužil
autor: Denie „Bille! Tohle je úžasný!“ vydechnul Alex obdivně, když dočetl slova, která bratr napsal pro svou nejnovější písničku. Mladší ze sourozenců věděl, že nikdy nebude mít šanci žádnou ze svých skladeb sám zazpívat, ale přesto skládat nepřestal. Pro každý jeden text
autor: Denie O sedm let později ‚Máme tady novýho kluka,‘ ukázal Bill znakovou řečí, kterou se za ta léta naučila celá jeho rodina, na bratra, který mu přinesl oběd, jež si opět zapomněl doma. Nestalo se to poprvé, ale Alex byl vždy
autor: Denie A jsem tu s další povídkou 🙂 Jste rádi? Já ano, a to už jen proto, že se mi tento příběh psal prakticky sám a byl hotov během chvilky v porovnání s tím, kolik času jinak nad povídkami strávím. Povídku
