autor: Ivetka Přesně, jak jsem si myslel, tak týden do Andreasovy zahradní párty utekl více než rychle. Někteří kluci tam dnes šli už dříve, aby Andymu pomohli s přípravami, ale já jsem musel hned po obědě spolu s mámou navštívit babičku, protože
autor: Ivetka — o týden později — Když jsem se už konečně uzdravil a Bill jak se patří se mnou, domluvili jsme si s klukama schůzku a jak jinak, než v naší klubovně. Bill byl už hrozně natěšený, jak klukům sdělí, že
autor: Ivetka Ani jsem nečekal, že se něco takového stane. Přemlouval jsem mámu, aby mě tento týden nechala doma, protože mi ,,nebylo dobře“, ale dnes ráno jsem se probudil a vážně mi nebylo nejlépe. Když jsem si změřil teplotu, překvapilo mě to
autor: Ivetka ,,Tome, nechceš to už vypnout? Kde jsi tohle sehnal? Vždyť… ti kluci vypadají úplně stejně jako my dva…“ přemlouvá mě už dobrých 20 minut Bill. ,,Ne teď to nevypnu, teď to bude nejlepší…“ usměju se a sleduju jeho výraz. Po
autor: Ivetka ,,Tak koukám, že kdybych jel dneska s našima k babičce, tak by tam byla mnohem větší zábava…“ řekne znuděně Robert. Jsme zase na hřišti, ale dneska jsme nějací divní. Někteří mají po včerejšku pěknou kocovinu, někteří se nudí, stejně jako
autor: Ivetka ,,Co jsi tady zalezlej?“ navštíví mě Bill v kuchyni. Jsem už trošku připitej, ale ještě o sobě vím. ,,Kouřím tu, vedle se prý nemůže…“ odvětím a zhluboka se nadechnu. ,,Bille, měli bychom si promluvit,“ řeknu po chvíli ticha. ,,Jo, to
autor: Ivetka ,,Přemýšlel jsem nad naší situací a rozhodl jsem se udělat hlasování. Jde o Billa. Já hlasovat nebudu, protože by se jinak mohlo stát, že to bude nerozhodně. Jde tu o to, jestli chcete, aby byl u nás v partě, nebo
autor: Ivetka Rychle chytnu Billa, posadím si ho na klín a začnu ho bez rozmýšlení líbat. Chvilku jen nehybně sedí, ale potom to zřejmě pochopí, obejme mě okolo krku a začne spolupracovat… ,,Ah… promiňte… dobrý večer… Neviděli jste tu nějaké lidi? Měli
autor: Ivetka ,,Tome? Mohl bych to taky zkusit?“ vyruší mě ze sprejování Bill… ,,Je mi to jedno,“ odbydu ho stručnou odpovědí. ,,A jak se to dělá?“ nejraději bych mu vynadal, proč se vtírá zrovna ke mně, ale třeba se snaží navázat nějaký
autor: Ivetka ,,To už je tu zase? Andreasi… myslel jsem, že jsme spolu minule mluvili a že jsi to pochopil. Toleroval jsem ho tady dlouho, ale už to prostě nejde. Nechci, aby mezi nás v uvozovkách patřil. Nepatří sem a nikdy nebude.
