autor: Clarrkys Ráno se Tom probral úplně zničený… Ležel na zádech na kraji postele, ruka i noha mu visely dolů a Bill ho jeho kostmi tlačil po celém těle. Protřel si oči, opatrně nevinně spícího chlapce odstrčil, zachumlal ho do přikrývek a vstal. Stihl se
autor: Clarrkys Bill se tiše zachichotal a pohladil Toma něžně po hlavě. „Děláš si srandu, Tomi? Zamiloval jsem se… hned poprvé, co jsem tě uviděl. Ale nevěděl jsem, jak seš na tom ty, tak jsem jenom chtěl…“ „Počkej, jak jsem na tom
autor: Clarrkys „Andy, já to tady nezvládnu. Poraď mi, co mám dělat? Mám… mám dát výpověď?“ „Tome, co blázníš? Jsou dvě v noci… a o čem to vůbec mluvíš?“ „Andreasi, on… je to tu šílený. Já už nevím, co mám dělat, co na
autor: Clarrkys Uběhla už asi hodina od té otřesné situace, kdy Tom naprosto nevěděl, co si počít. Teď byli oba zalezlí u Billa v posteli. Bill uvolněně ležel, zrychleně oddychoval a měl celé tělo zarudlé a ulepené potem. Stále na sobě měl svoje úzké bílé rifle,
autor: Clarrkys Toma ráno vzbudila nepříjemná melodie budíku na mobilu. Byla to jeho oblíbená písnička od Samyho Deluxe, ale protože oznamovala, že je čas vstávat, postupně ji začal nenávidět. Byl až moc líný na to, aby si ji v nastavení telefonu změnil. Poprvé spal ve svém novém
autor: Clarrkys „Vzali mě, Andreasi!“ Zajásal radostně Tom. Pozoroval Andyho, ležícího na posteli a nejevícího žádné známky radosti, jakou má právě Tom. „Eeh, cože? Nech mě sakra spát…“ „Andy, je to kluk stejně starej jako já, bydlí v takovým luxusním drahým baráku! Budu
autor: Clarrkys Tom chvíli zůstal zaraženě zírat na toho mladého chlapce. ‚Rakovinu‘, slyšel v hlavě ty slova pořád a pořád dokola. Byl znechucený životem ještě víc, když si uvědomil, že by mohl tenhle kluk zemřít tak mladý. Nevěděl, jestli je jeho nemoc natolik
autor: Clarrkys Připadalo mu, že ho ty oči snad zbavily smyslů. Jenom se stále díval do skoro zavřených dveří a snažil se přes těch pár centimetrů mezery o té osobě za nimi zjistit co možná nejvíce. Kolem očí jemné, ale přes to výrazné,
autor: Clarrkys Po pár desítkách minut, možná i po hodině, plazení se po zemi po kolenou a hledání ztracené želvy, ji našel. Schovala se do pytle od brambůrek pod postelí. Tom z něj želvu vytáhl a uviděl pár poslední malých kousků smažených lupínků a strčil si
autor: Clarrkys Tom se právě vracel zašedlou podvečerní ulicí z práce s výpovědní smlouvou v tašce. Zastavil se, aby se aspoň na chvíli, mezi všemi těmi panelovými domy na sídlišti, zadíval na stmívající se oblohu. Hledal očima první hvězdu, a i když se mu ji
