autor: Doris & Ivetka „Takže, dáš si radši ovocnou nebo čokoládovou. Já jen abys neměl deprese, že sis dal nějakou s kaloriema navíc.“ Rýpnul si Bill, když se konečně postavil do fronty. „Nech si toho, jo? To vůbec neni vtipný.“ Drknul Tom
autor: Doris & Ivetka Billovo srdce tlouklo jako o život. Jako by to snad měla být poslední chvíle s Tomem. Pevně chytil Toma za krkem a stáhl ho na sebe. Umíral z těch polibků. Dral si jazykem cestu do Tomových úst a
autor: Doris & Ivetka Billa probudilo jemné hlazení na krku. Jako když se mu předcházejícího dne Tom svým labutím krkem otíral o ten jeho. Stejně pomalu a stejně jemně. Lehce se usmál, ale oči neotvíral. Ještě chvíli si ten pocit chtěl užít.„Vlčku,
autor: Doris & Ivetka „Tome… nepřijde ti zvláštní, koukat na ně, když víš, že zítra se tak probudíš?“ Přitiskl se Bill ke svému bratrovi a hodil další kus rohlíku do vody několika labutím. Nechtěl být doma, a tak Tom přišel s myšlenou,
autor: Doris & Ivetka „Ne… ne. Teď rozhodně ne.“ Zakroutil Bill rozhodně hlavou. Chytil se Toma pevně kolem krku a nohy mu omotal kolem pasu. Nehodlal se ho pouštět. Bože, vidět ho mrtvého, bylo to nejhorší, co kdy viděl. I když byl
autor: Doris & Ivetka Bill se spokojeně culil a užíval si péči svého bratra. Naposledy si dali pusu, asi když jim bylo jedenáct a o nějakém převelikém zájmu se mluvit taky nedalo. Proto za to byl nyní černovlásek rád.„Když jsi u těch
autor: Doris & Ivetka Takže miláčkové. Je tu nová povídka. Mám takový pocit, že všichni začali twc brát moc vážně a objevují se povídky na samá vážná témata. A tak jsem se rozhodla napsat něco, co to trochu odlehčí a u čeho
