Já nejsem já 20.
autor: Janule L.A. 18. ledna 2014 o dva týdny později Tom ležel na lehátku u bazénu a kradmo pozoroval svého bratra, jak se směje s tím vousatým habánem. Byli na lehátkách jen kousek od něj a učili se angličtinu. Musel uznat, že
autor: Janule L.A. 18. ledna 2014 o dva týdny později Tom ležel na lehátku u bazénu a kradmo pozoroval svého bratra, jak se směje s tím vousatým habánem. Byli na lehátkách jen kousek od něj a učili se angličtinu. Musel uznat, že
autor: Janule Po delší době vás zdravím, moji milí čtenářové 🙂 Dnešním dílem končí první část povídky, tzv. seznamovací, příště se posuneme o dva týdny, aby se nám to trošičku hnulo. Díky vám všem za komentáře, jsem moc ráda, že vás to
autor: Janule L.A. sobota 4. ledna „To ti vůbec nechybím?“ zaslechl Bill Tomův hlas, když scházel opatrně schody do přízemí. Bylo pomalu poledne a on dostal hlad. Sice byl ještě na nějaké delší procházky slabý, ale uvařit něco k snědku místo té
autor: Janule Loitsche sobota 4. ledna Tom se probudil v půl desáté, slastně se protáhl a zahleděl se na svoje stále ještě spící dvojče. Bill vypadal tak roztomile, když spal. Vlasy měl rozházené kolem sebe jako černou svatozář, rty mírně našpulené, jako
autor: Janule L.A. pátek 3. ledna „Nechtěl jsem…“ Další slova už nedořekl, ztratila se v Billových rtech. A on neuhnul. Neuhnul dokonce ani ve chvíli, kdy se Bill váhavě přitiskl víc, a dokonce ani tehdy, když ucítil Billovu ruku za svým krkem,
autor: Janule Loitsche 3. ledna Když se do pátečního rána Bill vzbudil, tentokrát výjimečně ne kvůli kohoutovi, byl krásně vyspalý. Hlavou mu okamžitě proběhl včerejší večer a vykouzlil mu na tváři spokojený úsměv. Bylo to úžasné. Hned poté usnul, protože byl za
autor: Janule L.A. 3. ledna 10 hodin dopoledne Bill na sebe zíral do zrcadla v koupelně. Nebylo to ani půl hodinky, co se s ním jeho bratr rozloučil. Ještě předtím ho ale donutil přísahat, že zůstane v posteli. Pak vzal Barona a
autor: Janule Loitsche 2. ledna večer Tom nebyl zrovna šípková Růženka. Jeden polibek k jeho probuzení Billovi nestačil, musel se chvíli snažit, než se Tomovy dlouhé řasy s námahou zvedly a jejich stejné oči se setkaly. „Ránko,“ usmál se nepatrně Tom nahoru
autor: Janule L.A. 2. ledna odpoledne Billa probudil jeho vlastní výkřik a následná reakce obou psů vytržených ze spokojeného odpoledního podřimování. Otevřel zmateně oči a chvíli neměl ponětí, kde je. Měl nepříjemný sen, to mu ještě stále ulpívalo v mysli, ale čím
autor: Janule Loitsche 2. ledna dopoledne „Jeden chleba… pět vajec… mlíko,“ předčítal pomalu Bill z papírku nákup, který ráno s Tomem dohodli, že půjde za skromný obnos udělat do místního koloniálu. V samoobsluze kus dál bylo nejspíš trochu levněji, ale Billovi se
autor: Janule Los Angeles, 2. ledna 2014 Od chvíle, kdy ráno vyjel Bill na vozíku z nemocnice, byl v permanentním šoku. Palmy a kaktusy nebyly totiž nic proti tomu, co viděl, když vystoupili z taxíku. Dům, který se ukázal být jejich domovem,
autor: Janule Loitsche 2. ledna 2014 ráno Bill za nic na světě nemohl znovu usnout. Stejně jako včera ho probudil ten zatracený sousedovic kohout, a on se teď převaloval vedle spokojeně chrupajícího Toma, se kterým kokrhání toho opelichaného uřvaného otrapy ani nehnulo.
autor: Janule Los Angeles nemocnice 2. ledna 2014 9:00 ráno Ria nezvedala Tomovi telefon. Nedivil se jí, když si poslechl Billovu verzi jejich hádky. Jenže Bill byl jeho dvojče a on se cítil vinný za úraz, který se mu stal, a nemohl
autor: Janule Loitsche 1. ledna 2014 ráno „Konečně je pryč,“ zašeptal Tom předtím, než opatrně políbil Billovu fialovou bouli na čele, pak se přesunul na nos a Bill se málem zalkl překvapením, když Tom nakonec přitiskl své rty na jeho a spojil
autor: Janule Los Angeles, nemocnice 1. ledna 2014 10:00 „Ne, mami. Doktor říkal, že když to půjde dobře, zítra by nám Billa mohli dát do domácího ošetřování. Starej se o babičku, my to tady s Riou zvládneme, vážně,“ mluvil Tom do telefonu,