Já nejsem já 20.
autor: Janule L.A. 18. ledna 2014 o dva týdny později Tom ležel na lehátku u bazénu a kradmo pozoroval svého bratra, jak se směje s tím vousatým habánem. Byli na lehátkách jen kousek od něj a učili se angličtinu. Musel uznat, že
Rubrika: Já nejsem já by Janule
Já nejsem já 19.
autor: Janule Po delší době vás zdravím, moji milí čtenářové 🙂 Dnešním dílem končí první část povídky, tzv. seznamovací, příště se posuneme o dva týdny, aby se nám to trošičku hnulo. Díky vám všem za komentáře, jsem moc ráda, že vás to
Já nejsem já 18.
autor: Janule L.A. sobota 4. ledna „To ti vůbec nechybím?“ zaslechl Bill Tomův hlas, když scházel opatrně schody do přízemí. Bylo pomalu poledne a on dostal hlad. Sice byl ještě na nějaké delší procházky slabý, ale uvařit něco k snědku místo té
Já nejsem já 17.
autor: Janule Loitsche sobota 4. ledna Tom se probudil v půl desáté, slastně se protáhl a zahleděl se na svoje stále ještě spící dvojče. Bill vypadal tak roztomile, když spal. Vlasy měl rozházené kolem sebe jako černou svatozář, rty mírně našpulené, jako
Já nejsem já 16.
autor: Janule L.A. pátek 3. ledna „Nechtěl jsem…“ Další slova už nedořekl, ztratila se v Billových rtech. A on neuhnul. Neuhnul dokonce ani ve chvíli, kdy se Bill váhavě přitiskl víc, a dokonce ani tehdy, když ucítil Billovu ruku za svým krkem,
Já nejsem já 15.
autor: Janule Loitsche 3. ledna Když se do pátečního rána Bill vzbudil, tentokrát výjimečně ne kvůli kohoutovi, byl krásně vyspalý. Hlavou mu okamžitě proběhl včerejší večer a vykouzlil mu na tváři spokojený úsměv. Bylo to úžasné. Hned poté usnul, protože byl za
Já nejsem já 14.
autor: Janule L.A. 3. ledna 10 hodin dopoledne Bill na sebe zíral do zrcadla v koupelně. Nebylo to ani půl hodinky, co se s ním jeho bratr rozloučil. Ještě předtím ho ale donutil přísahat, že zůstane v posteli. Pak vzal Barona a
Já nejsem já 13.
autor: Janule Loitsche 2. ledna večer Tom nebyl zrovna šípková Růženka. Jeden polibek k jeho probuzení Billovi nestačil, musel se chvíli snažit, než se Tomovy dlouhé řasy s námahou zvedly a jejich stejné oči se setkaly. „Ránko,“ usmál se nepatrně Tom nahoru
Já nejsem já 12.
autor: Janule L.A. 2. ledna odpoledne Billa probudil jeho vlastní výkřik a následná reakce obou psů vytržených ze spokojeného odpoledního podřimování. Otevřel zmateně oči a chvíli neměl ponětí, kde je. Měl nepříjemný sen, to mu ještě stále ulpívalo v mysli, ale čím
Já nejsem já 11.
autor: Janule Loitsche 2. ledna dopoledne „Jeden chleba… pět vajec… mlíko,“ předčítal pomalu Bill z papírku nákup, který ráno s Tomem dohodli, že půjde za skromný obnos udělat do místního koloniálu. V samoobsluze kus dál bylo nejspíš trochu levněji, ale Billovi se
Já nejsem já 10.
autor: Janule Los Angeles, 2. ledna 2014 Od chvíle, kdy ráno vyjel Bill na vozíku z nemocnice, byl v permanentním šoku. Palmy a kaktusy nebyly totiž nic proti tomu, co viděl, když vystoupili z taxíku. Dům, který se ukázal být jejich domovem,
Já nejsem já 9.
autor: Janule Loitsche 2. ledna 2014 ráno Bill za nic na světě nemohl znovu usnout. Stejně jako včera ho probudil ten zatracený sousedovic kohout, a on se teď převaloval vedle spokojeně chrupajícího Toma, se kterým kokrhání toho opelichaného uřvaného otrapy ani nehnulo.
Já nejsem já 8.
autor: Janule Los Angeles nemocnice 2. ledna 2014 9:00 ráno Ria nezvedala Tomovi telefon. Nedivil se jí, když si poslechl Billovu verzi jejich hádky. Jenže Bill byl jeho dvojče a on se cítil vinný za úraz, který se mu stal, a nemohl
Já nejsem já 7.
autor: Janule Loitsche 1. ledna 2014 ráno „Konečně je pryč,“ zašeptal Tom předtím, než opatrně políbil Billovu fialovou bouli na čele, pak se přesunul na nos a Bill se málem zalkl překvapením, když Tom nakonec přitiskl své rty na jeho a spojil
Já nejsem já 6.
autor: Janule Los Angeles, nemocnice 1. ledna 2014 10:00 „Ne, mami. Doktor říkal, že když to půjde dobře, zítra by nám Billa mohli dát do domácího ošetřování. Starej se o babičku, my to tady s Riou zvládneme, vážně,“ mluvil Tom do telefonu,
