autor: Iwča Takže je mi ctí vám představit poslední díl 🙂 doufám, že se vám moje první vícedílovka líbila 🙂 a děkuju všem, kteří si vůbec udělali čas a četli to 🙂 Jinak kdo si to ještě nezjistil, tak název znamená „Ničeho nelituju“ 🙂 Iwča <3
autor: Iwča Chci se omluvit, že mi to zase trvalo měsíc a asi je to taky trochu kratší díl 😉 Nicméně příští bude poslední, takže enjoy it :))) Nebylo to lehké. Sedět vedle sebe, naléhavě se tisknout k tomu druhému a loučit
autor: Iwča Netrvalo dlouho a černovlásek dorazil domů. „Mami? Jsi doma?“ křikl z předsíně, zatímco si sundával boty. „Ano, broučku. Jsme tady,“ ozvalo se z obýváku nazpět. Bill si ještě stáhl rukávy na svetru a šel do obývacího pokoje, kde už na gauči seděla jeho
autor: Iwča „Bille? Koťátko, prober se,“ zašeptal dredáč ráno svému příteli do ucha. Ten se jen zachvěl a otočil se na bok. „Billy, vstávej. Musíme do školy,“ pokusil se Tom znovu a tentokrát z černovláska stáhnul peřinu. „C-co je?“ Bill konečně zamrkal
autor: Iwča Omlouvám se za menší zpoždění, ale škola… no vždyť to znáte 😉 tak hezký počtení :)) „Sám si mi ještě včera říkal, že nejsem závislej! Tak už se rozhodni; jsem nebo ne?!“ zavrčel černovlásek, měl toho akorát tak dost. Sám nevěděl,
autor: Iwča Zbytek dne ve škole probíhal docela klidně, i když měl Bill občas problém pořádně se soustředit, co se děje kolem něj. No a po škole už na něj čekala matka. Totiž, měli spolu takovou dohodu. Bill mohl dvakrát v týdnu a o
autor: Iwča Bylo kolem půlnoci, když se Tom, kvůli rachotu z kuchyně, probudil. Chvíli se rozkoukával, ale když si uvědomil, že vedle něj někdo chybí, zvedl se a utíkal za zvukem. Přišel do kuchyně a uviděl tam klepajícího se Billa, sedícího v rohu místnosti,
autor: Iwča *O týden později* Odpoledne byl Bill sám u Toma doma, zatímco ten nakupoval něco k večeři. Jen seděl na pohovce a koukal nezaujatě na televizi. Najednou někdo zaklepal. Zvedl se a líně se přesunul ke dveřím, otevřel. Stál tam nějaký
autor: Iwča „Není to nějak… málo?“ podíval se Bill na množství prášku, které blonďák vysypal na stůl. „Bille… Je to jen pro tebe, takže si myslím, že úplně akorát. Jestli to nechceš, můžu jít.“ „N-ne, tak dobře. Já jen… ty si nebudeš brát se mnou?“ „Teď nechci.
autor: Iwča No… chtěla bych se omluvit, že další díl dodávám až po dvou měsících, ale nějak nebyla příležitost psát. Upřímně mi to chybělo xD. Ale na koncertech jsem načerpala inspiraci, takže tady je další díl xD Doufám, že se ještě najde
autor: Iwča Uběhlo pár dalších hodin a kluci se ocitli v šatně. Bill se domluvil s učitelkou, že bude o volné hodině tam, aby nemusel sedět někde v kabinetu nebo ve třídě. Oba seděli mlčky na lavičce a ani jeden nevěděl, jak
autor: Iwča Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale poslední dobou nebyl moc čas ^^ a taky vím, že je to docela krátký, další díly snad budou delší ))). Tom se nadechl a podíval se na kluka, sedícího na okně.„Miluješ mě?“
autor: Iwča Dredatý mladík došel asi po hodině domů, hodně se loudal, kouřil jednu cigaretu za druhou… Co by dělal doma? Úkoly? Omluvenku si napíše sám… Vešel do prázdného bytu a udělal si něco k večeři. Pořád musel myslet na Billa. Přemýšlel,
autor: Iwča Bylo kolem půlnoci, Bill už spal, když se pod jeho oknem objevil dredatý mladík se svými přáteli. Rozhodl se, že jim svého Billa ukáže. A to tak, že hned…„Milááčkuu! Tvůj princ je tadyy!“ začal křičet. Když se černovlásek pořád neprobouzel,
autor: Iwča „M-m… mami, já půjdu do pokoje, jo? Nechci, abys na mě křičela, tak… půjdu do pokoje,“ pípnul Bill nejistě a v tu chvíli se za ním zavřely dveře. Jak to mohl dovolit?! Věděl přece, jak to dopadne, když přijde před
