autor: Kiki „Bille, a kde jsi byl celou tu dobu?“ zeptala se máma, když jsme usedli zpět ke stolu.„No… pryč. Nemůžu ti říct kde. Ale teď bydlím v hotelu s jednou kamarádkou.“„V hotelu?“„Jasně. Kam jinam bych šel?“„Přece domů. Tady k nám.“„To vážně?“
autor: Kiki Trvá to děsně dlouho. Vím. Ale teď jsem vám to vynahradila. „C-co? Jak?“ nemohl jsem pořádně mluvit.„Ale no tak, Bille. Kdo jiný by věděl, jaký je můj oblíbený pohár, má oblíbená cukrárna, naše oblíbené místo, ty deky, že tu jsou,
autor: Kiki Tento dílek bude krátký, ale budu se snažit co nejdříve poslat další! „Tak jsme tu.“ Ukázal jsem na les před námi.„Co tady?“„Ty moc dobře víš.“„Nevím.“„Ale jo. A víš to i ty, i já. Tak se se mnou nehádej a pojď.“„Já
autor: Kiki Rozhodla jsem se, že mu to ještě neřekne xD Možná… někdy příště? 😀 Bylo by to nakonec moc rychle, ne? „Bille! Bille!“ Křičela má spolubydlící snad přes celý hotel. Zalomcovala klikou, ale dveře se neotevřely. Zapomněli jsme je odemknout. Okamžitě,
autor: Kiki Prosím, prosím, odpovězte pak dole na „anketku“. Potřebuju to vědět xD „Tome, končíme!“ Zakřičel jsem, když jsem uklidil umyté nádobí na své místo.„Konečně!“ Ozvalo se zepředu.„Hele, jestli tuto práci nechceš dělat, tak klidně řekni, že končíš..“ Pokrčil jsem rameny, když
autor: Kiki Vím, vím… děsně to flákám… omlouvám se… Prostě jsem ho políbil… Sakra. Co si teď o mně bude myslet? Ale alespoň ví, na čem u mě je. Miluju ho. Miluju ho k zbláznění! Musel jsem to udělat… Mé srdce mi
autor: Kiki Jsem moc ráda, že jste na mě tak hodné, holky. Teďka je (nebo byl) víkend, tak jsem si vlezla na PC a poslala Vám další dílek. „Vážně, děkuju. Bylo to moc dobré.“ Loučil jsem se s mámou. Tom mě jde
autor: Kiki Omlouvám se za zdržení, ale opět mi nešel net. Na PC jsem chodila jen u taťky, takže jsem to neměla jak poslat. Vážně se omlouvám. Jinak, teď budete asi dlouho bez mých FF, protože teďka mi to ve škole vůbec
autor: Kiki Holky! Moc jste mě potěšily. Hlavně u té básničky, jak se vám líbila. Mockrát vám děkuju a za odměnu vám posílám další dílek! Položil jsem blok na noční stolek, ruce si dal za krk, lehl a zavřel oči… To jsem
autor: Kiki Ahoj! Tak zase otravuju s novým dílkem xD Dole pak máte ode mě ještě jeden vzkaz, tak prosím, pak si ho taky přečtete… Tento dílek je, si myslím, nejdelší ze všech… To ovšem ještě nevím, jak dlouhé budou ty další…
autor: Kiki No, tak jsem se Vám vrátila. Bylo tam naprosto skvěle. Na pokoji jsem byla se 2 nebo 3 fanynkama TH. Kluci tam byli taky hezcí a přátelští… Ale klidně se vsadím, že Vás toto nezajímá. Chci Vám říct, že jsem
autor: Kiki No, moc Vám chci poděkovat za komentíky. No, já jsem to poslala už teď, protože už zítra (19.8.) jedu na tři týdny do ozdravovny. No, takže si to tady užijte a já když přijedu, tak se hned (pokud možno) vrhnu
autor: Kiki Tááák, a už se Vám hlásím z dalším dílkem. V tomto dílku se srazí se svým ‚milovaným‘ bráškou… Vím, že tyto díly jsou o ničem, ale já už se těším, až bude s Tomem… jestli bude xD Tak co, mám
autor: Kiki Jsem moc ráda, za Vaše komentáře. Moc jste mě potěšily. Hlavně jak jste napsaly, že chcete taky na tu planetu xD To jste mě rozesmály. Ale nebojte, někdy se tam vrátíme. V tomto díle Bill vzpomíná na Toma, tak příjemné
autor: Kiki No, takže tato FF mě napadla už dávno, ale nevěděla jsem, jak ji mám zformulovat… vlastně, ani teď to nevím 😀 No, nějak to dám dohromady. V hlavě už vím, jak ten příběh vlastně bude probíhat, ale za každé nápady
