autor: Bitter „Ahoj…“ Broukla Fren, jen co se po pěti minutách Georg konečně uráčil vystoupit z auta, a sklopila pohled k zemi. Připadala si jako u výslechu. Cítila na zádech Gustavův a matčin pohled zpoza záclony, ač se ti dva snažili být
autor: Bitter „Ahoj, prosím tě, není u tebe Andreas?“ „Ne, není… co se děje?“ „Musíš sem jít a pomoct mi ho najít.“ Vyhrkl Bill do telefonu. „Já? A co se stalo?“ „My se pohádali, já mu…“ „Aha, takže tys to podělal a
autor: Bitter „Už sem nevolej…“ „Ale já s ní chci jen mluvit, mami! Proboha utekla a nic nikomu neřekla, víš, jak teď Georg vypadá? A ty mně řekneš, ať nevolám? Mně? Pochopím, když to řekneš jemu, ale mně? Sakra, já mu to
autor: Bitter „Bože… budou koukat, Andreas i Tom!“ Zatleskal Chris už poněkolikáté a Bill kývl. „Jsme jako dvojčata… na rozdíl od Toma, ty jsi mi teď podobný.“ Zasmál se Bill a zatřepal hlavou. Jeho zbrusu nové dredy se mu rozlétly do stran.
autor: Bitter Tak jsem zpátky. Měla jsem z dost vážných rodinných důvodů pauzu, někteří tady ví, o co jde a ostatní snad budou rádi, že už zase píšu. Víc to rozebírat nebudu a přeju příjemné čtení :-* „Tak co?“ Vylítl hned Tom
autor: Bitter Docela vás zaujal ten tajemnej klučina s modrýma očima… tak se kochejte, je to pěkný číslo a budete ho milovat… konec konců, bez něj by se Tomovi asi nikdy ohledně brášky nerozsvítilo :-)) Jmenuje se Christopher. Jinak vám chci moc
autor: Bitter „Dobře, Andy… tak tedy přijeďte… Stejně jsem chtěl za váma přijet. Mám pár dobrejch zpráv.“ Usmál se David do telefonu a Andreas se ohlédl na Billa, který pořád ještě spal. „Dobře… tak kouknem na premiéru, a pak si s tebou
autor: Bitter „Andreasi, a co se tím vyřeší… David ho vyhodí a bude. Tím, že budeš běsnit, jen Billa vyděsíš.“ Snažil se Tom alespoň trochu zklidnit naprosto rozběsněného Andrease, což bylo vzhledem k počtu vypitých panáků docela nemožné. „Ale copak to můžu
autor: Bitter „Co jsi to udělal, bráško?“ Šeptl Tom a sedl si k Billovi. Nechápavě zavrtěl hlavou a setřel mu slzy. Bylo to k ničemu, protože sotva jedny otřel, byly tam další a další… „Vždyť… jste spolu rok a Andreas tě miluje…
autor: Bitter Wow, jubilejní 30. díl. Ani tomu číslu nechci věřit, a to jsme tak v polovině XD Ale nebojte, už se blížíme k Tomovu vyznání se Billovi… nebo Andreasovi? XDD Uvidíte, nechte se překvapit. Jsem moc ráda, že se vám povídka
autor: Bitter Bill se stále usmíval, a když se od Toma vrátil do svého pokoje, usmíval se ještě víc. „Andreas měl pravdu, byl to pro Toma nejlepší dárek a odteď mu bude psát písničku každé narozeniny až do konce života. Přemýšlel, kolik
autor: Bitter 31. srpna 2007 „Je to zvláštní viď…?“ Šeptl Tom do ticha na otočil trochu hlavu. „Jo, to je…“ Přitakal tiše Bill a spokojeně zavřel oči. „Jsem z toho všeho hrozně nervózní…“ Broukl a Tom ho vzal kolem ramen. „A kdy
autor: Bitter „Notak… nebuď nervózní… Umíš to…“ Šeptl Andreas Billovi a ten jen nervózně přidělával odlepující se cíp nálepky s číslem na triko. Měl ho na sobě už bezmála dvě hodiny a z toho půl si s ním hrál, a teď se
autor: Bitter „Myslím, že to bude perfektní…“ Usmál se Andreas, když Bill napotřetí dozpíval celou písničku a Bill se jen ušklíbl. „Nevím… nevím, jak to bude znít bez nástrojů…“ Podupal Bill nervózně na barovku, na které seděl, a zatočil mikrofonem jak mažoretka.
autor: Bitter O tři týdny později „Mami, vážně tam musím? Dyť mojí výpověď maj…“ Zakňoural Tom a Simone mu upravila kravatu. „Nemáš se čeho bát Tommy… budu tam s tebou. I Gordon… Bude to tak hodina a pak půjdeš do školy.“ Snažila
