autor: Bitter Sobota „A co jsem ještě!“ Pitvořil se Bill do telefonu a Tom jen na druhý straně pokoje protáčel oči. Snažil se alespoň trochu zkulturnit Billův, teď už jejich, pokoj k obrazu svému, ale pořád si připadal jak v šatně nějaké
autor: Bitter „Nevím… bude to zvláštní, až zas budeš doma… Víš, v mém pokoji jsou pořád dvě postele, to jo… ale… už jsem ani nevěřil, že na ní někdy budeš ležet… Kam dám plyšáky?“ Zakroutil Bill hlavou a ukousl z banánu. „Ty
autor: Bitter „Takhle se nefintím ani já, když někam jdu.“ Pousmál se Bill a podíval se na mobil. Pět minut zpoždění… Pět minut na ně mamka čeká a Tom se snaží upravit se k dokonalosti pomocí rozbitého zrcadla na záchodech. „Stejně to
autor: Bitter Lhal a moc dobře to věděl. Nebyl a nebude v pohodě… Lhal mu, svému dvojčeti, a teď si nadával, že ho poslal pryč… Srdce křičelo nad tím, jakou hloupost udělal, ale rozum moc dobře věděl, že to tak bylo lepší…
autor: Bitter „Any, prosím, vrať mi ji…“ Zakňoural Bill, když se jeho kšiltovka octla za Andreasovýma zádama, a smutně zamrkal. Stáli na zastávce autobusu a Bill byl dost nervózní z toho, že je na veřejnosti nenalíčený, a teď ke všemu ještě bez
autor: Bitter Jorg okamžitě Kerli objímal, hned jak ji Tom pustil, a stále opakoval jak famózní byla. Bill stál trochu stranou celého dění a v šoku pozoroval otce… Jeho otce, který když se otočil k němu, se na něj usmál, ale vlastně
autor: Bitter Bill se po jídle odporoučel do koupelny a Tom si akčně přesedl k Andreasovi na rozložený gaučík. Andreas se potutelně pousmál a Tom mrkl na dveře koupelny. Zase jako by seděl na jehlách a na umělé kůži červeného gauče. „Bude
autor: Bitter „Ale tati…“ Zakoktal se, ale víc neřekl. „No co, konečně uvidím tu vaší slavnou školu. A potom tě s Kerli vezmu někam na oběd.“ Usmál se a Tom jen kývl hlavou. Mají průser… velký průser… … „Kde je Andreas?“ Podivil
autor: Bitter „Tak co, to koukáš, bráško, co?“ Zasmál se Bill, hned jak k nim doslova doletěl a málem přepadl přes zábradlí, jak se snažil dole hned hledat adepty pro Toma. „Hele, tamhleten! Vidíš, ten s tim melírem, Tome, s nim by
autor: Bitter O týden později „Tak, miláčku… už jsi krásnej, tak pojď…“ Zavyl Andreas a Bill ho odměnil víčkem od laku na vlasy, který po něm hodil. „Nejsem ani v polovině!“ Vyjekl a koukl na hodiny. Měl času dost. S klukama se
autor: Bitter „Takže tohle mě napadlo k týhle písničce.“ Pousmál se Tom, když přestal hrát a Gustav nadšeně přikývl. Museli rychle vymýšlet melodie, protože Bill chrlil texty jak na běžícím pásu, jak prohlásil Tom – múza ho nelíbala, múza ho přímo ojížděla.
autor: Bitter „Dnešek se povedl…“ Broukl Bill a ještě víc se zavrtal do Andreasovy náruče. Celý pokoj byl temný a jediné světlo vycházelo z Andreasova notebooku, na kterém v jeho posteli koukali na film. „Dnešek se TI povedl.“ Opravil ho Andy a
autor: Bitter Tak zase novej obrázek, já jsem z něj nadšená, udělala mi ho Lenna, tak doufám, že se vám taky líbí =) Jinak chci taky poděkovat za krásný komentáře, jste zlatíčka =* „Ahoj, máš tady ještě furt volno?“ Zeptal se váhavě
autor: Bitter „Já si tě nezasloužím… nezasloužím si, abys mě měl po tom všem rád…“ „Ale to víš, že jo… Každý si zaslouží odpuštění a druhou šanci a zvlášť ty, když jsi moje dvojče… neumíš si představit, jak moc jsi mě chyběl
autor: Bitter Tom byl mistr v tom, když chtěl někoho ignorovat a v případě Andrease mu to šlo ve škole celkem fajn. Nevěděl, jestli mu včera Georg volal, ale soudě podle toho, jak se na něj díval, tak ne, a on na
