autor: Rachel Tom si sněhobílým ručníkem stíral z těla kapičky vody, které ulpívaly na jeho opáleném těle. Když se jich však dotkla bílá látka, nemilosrdně se do ní vsákly a na kousku jemné kůže zanechaly jen mokrou stopu. Tom si své dredy
autor: Rachel „Ahoj, mami,“ pozdravil Tom a vzal Simone hned tři tašky z ruky. „Děkuju, zlatíčko,“ usmála se na něj a políbila ho na tvář. „Bill už je vzhůru?“ zeptala se a spolu s Tomem začala nákup vybalovat. „Jo, říkal, že se
autor: Rachel Tom vynesl dva velké kufry před dům a naposled se rozhlédl po poloprázdném domku. Strávil tady rok a tak se skoro se slzami v očích loučil se svým domovem. Ale utěšovala ho skutečnost, že teď bude mít nový domov. Lepší,
autor: Rachel Kaulitz. Kaulitz? Simone se zatmělo před očima. Těkala pohledem z Toma na Billa, kteří měli ve tvářích naprosto stejné výrazy. Bože, ta podoba. Kaulitz. Před osmnácti lety si slíbila, že toto jméno už nikdy nechce slyšet. Podvědomě jej zanechala v
autor: Rachel Hvězdičky pomalu odcházely do svých postýlek a zanechávaly za sebou poslední noční odlesky. Blížila se šestá ranní hodina, a proto musely oblohu zanechat sluníčku, které už o sobě dávalo znát prvními zlatými paprsky. Nabíralo síly, protože mu bylo jasné, že
autor: Rachel „Tomi.“ Tom rázem zapomněl na celého Erika. Okamžitě se vrhnul ke vzlykajícímu Billovi, který po něm natahoval packy. Obejmul Billa kolem pasu a tím mu ochotně otevřel svou náruč, do které se ihned stulilo to klubíčko neštěstí. Až teď se
autor: Rachel Když se Bill vracel domů, obloha už byla poseta miliony hvězd. Ale toho si teď vůbec nevšímal. Culil se jako sluníčko a směřoval k jejich domu. Odemknul dveře a vešel dovnitř. V celém domě už panovala tma a ticho, které
autor: Rachel Červen se pomalu chýlil ke konci a všechny obdarovával vyššími a vyššími teplotami. Už pár dnů nikdo nezahlédl na blankytně modré obloze ani mráček. Bylo však velmi málo lidí, kterým se tohle počasí nelíbilo. Všichni si užívali horkých dnů k
autor: Rachel Sluníčko pronikalo svými zlatavými paprsky skrz žaluzie do Billova pokojíku a šimralo jej pod nosíkem. Bill se ošil, přetočil se na druhý bok, ale nakonec ho čím dál větší záře přinutila otevřít rozespalá očka a vyjít vstříc krásnému letnímu dnu.
autor: Rachel Tom vstal a otevřel svou skříň. Chvíli si váhavě vybíral oblečení a po deseti minutách rozhodování se skutečně oblékl. Otevřel okno a zhluboka nasál čerstvý ranní vzduch. Podíval se do koutku jeho malé zahrady. Budu si muset pospíšit. Zamířil do
autor: Rachel Tomův pokoj osvítila záře, kterou rozlévalo právě vycházející sluníčko. Už teď oznamovalo všem obyvatelům města, že první víkendový den bude ve znamení horkých červnových teplot a obloh bez mráčku. Přitom už teď začalo neúprosně pálit, snad proto, aby vysušilo včerejší
autor: Rachel Tom už se chystal vyjít ze dveří, ale přerušil ho Billův hlas. „Tomi, já ti donesl tu mikinu,“ podával mu smotané šedé klubíčko, a když se Tom otočil, přitulil se k němu. „Bylo mi v ní moc dobře,“ špitnul a
autor: Rachel Zářivé sluneční paprsky donutily Toma otevřít oči a připomenout mu, že se brána snů zavírá a on musí rychle ven. Posadil se na posteli a protřel si oči. Venku teprve vycházelo sluníčko, ale záře se rozprostírala i v tom nejzazším
autor: Rachel „Jenom se převleču, ano?“ Tom Billa pustil a utíkal k sobě do pokoje. Chvíli přehrabával trička ve skříni, až se rozhodl pro bílou. Nasadil si ještě čelenku a kšiltovku, popadl tenkou šedou mikinu a šel za Billem. Bill se zatím
autor: Rachel Bill si rozespale rukou protřel ospalá očka a zadíval se do okna, které se lesklo od sluneční záře. V duchu se teď proklínal, že večer nezatáhl žaluzie. Podíval se na budík. Čtvrt na sedm. To je nejvyšší čas vstávat. Bill
