číst celé statistika autor: B-kay Ahojky :). Myslím, že by k poslednímu dílu povídky patřilo říct několik slov. Takových těch na rozloučenou, kde bych měla shrnout všechno, co mě ke psaní přimělo, co mi bylo inspirací a co mi povídka, jako taková,
číst celé: http://bit.ly/19zF4op statistika: http://bit.ly/19zF4op+ autor: B-kay Bylo mu nádherně. Se zavřenýma očima si opatrně opakoval známé postoje, obraty i otočky, myslí se však nacházel někde úplně jinde. Jako by právě dosáhl stavu beztíže. Byl křehkým ptačím pírkem poletujícím ve větru, sémě
číst celé: http://bit.ly/104bkIN statistika: http://bit.ly/104bkIN+ autor: B-kay Ještě naposled silně stiskl víčka a poraženě vydechl. Nebyl si jistý, jak dlouho zůstával v posteli v naději, že se mu nakonec podaří usnout. Mohly to být minuty, nebo dokonce hodiny. Kdoví. Zhluboka se nadechl,
autor: B-kay Zhluboka se nadechl, přiložil konečky prstů na hladké ebenové dřevo a tiše zaklepal. Cítil se špatně i krásně zároveň, akorát netušil, který z pocitů je v převaze. Trápil se, protože konal bez Tomova vědomí, zároveň však cítil jakousi útěchu, protože
autor: B-kay Tom naprázdno otevřel ústa. Pokoušel se zamyslet nad významem slov, která právě zaslechl, pochopit je a vysvětlit Billovi, že se zmýlil, ale jakmile zvedl tvář, zjistil, že Bill už u něj není. Stihl zachytit pouze rychlý pohyb tmavých vlasů, jak
autor: B-kay „Zbláznil ses?!“ Nic. Žádná reakce. Pouze ticho, drásající zbytek jejích nervů. Jedovatě nakopla kraj Markovy postele a postavila se tak, aby měla dokonalý výhled na jeho tvář. Sledovala jej, očima jej vybízela k odpovědi, ale s Markem to vůbec nehnulo.
autor: B-kay „Kdo byl ten kluk?“ Tom opatrně dopadl na podlahu v rohu prostorné místnosti, tužky a pomocné papíry kolem sebe rozprostřel tak, aby udělal místo i Billovi. Ten se spokojeně posadil vedle něj, krátkou chvíli pouze hleděl na rozcvičující se děvčátka
autor: B-kay „Jdeme brzo!“ „Jdeme akorát. A i kdyby ne, tak tady chvilku počkáš.“ „Chci maminku. Dnes mě měla odvézt maminka.“ „Mily, už dost. Máma neměla čas a já pospíchám do práce. Mohla by ses prosím pustit těch dveří?“ Mark se rozhodl,
autor: B-kay Mark rozespale zvedl hlavu, a vzápětí ji ukryl ve svých dlaních, aby se tak ubránil před nečekaně ostrým světlem. Trvalo několik vteřin, než si jeho unavené oči přivykly na světlo místnosti a on rozeznal postavu pochodující z jedné strany pokoje
autor: B-kay Člověk by si myslel, že osamělost a prázdnota jsou řazeny mezi nehmotné věci. Mezi věci, které nemůžete sledovat, věci, kterých se nemůžete dotýkat, a přesto cítíte jejich přítomnost, protože vám způsobuje nevýslovnou bolest. Ona je dnes poprvé i spatřila. Unaveným
autor: B-kay Prsty klouzal po hladkém povlečení, vyklepávajíc známou melodii. Nebyl si jistý, proč mu přišla na mysl právě tato skladba, ale nebylo to dobré znamení. Na ten den si pamatoval, jako by od té chvíle neuplynula ani hodina, natož několik týdnů.
autor: B-kay „C-cože?“ zeptal se v přesvědčení, že pouze špatně slyšel. Bill jistě řekl něco jiného, ale jeho zvrácená mysl, si jeho slova přetransformovala do podoby, ve které si je přála slyšet. Sledoval Billovu bledou tvář, jeho otevírající se rty, snažil se
autor: B-kay Pár podmanivých hnědých očí, očí, do kterých se dívala snad tisíckrát a náhle je nepoznávala. Něco bylo jinak. Jeho pohled byl jiný. On byl jiný. Nejhorší na tom však bylo, že moc dobře znala důvod jeho proměny. Ten důvod měl
autor: B-kay Sylvie na krátkou chvíli odvrátila zrak. Bledá záclonka jí proklouzla mezi prsty, jak sklonila hlavu a několikrát políbila Julii do tmavých, střapatých vlásků. Nedokázala se na ně již déle dívat. I přesto, že byl na ně skutečně krásný pohled, způsobil
autor: B-kay Tomovi se v to ráno vůbec nechtělo vracet domů. Když se nad tím zamyslel, uvědomil si, že se nevrací domů. Právě naopak. Svůj domov právě opouštěl. Loučení s Billem mu přišlo nekonečné. Dokázal by stát mezi dveřmi, objímat jej a
