autor: Rose Dobře, rozhodla jsem se, že když už jste mi tolikrát řekly, že by kapitoly mohly být delší, udělám to. A doufám, že to náležitě oceníte. 😀 Taky to ale znamená, že nebude tolik dílů. Počítám s tím, že jich nebude
autor: Rose Bill Vzbudilo mě bouchnutí dveří. Pootevřel jsem oči, načež jsem si přes hlavu přetáhl deku, ale před ostrým, červnovým sluncem mě moc nezachránila. Počasí venku vážně dokazovalo, že léto už se blíží. Už jen 24 dní a budou letní prázdniny.
autor: Rose Tom Sám jsem si nebyl jistý, co to vlastně dělám. Jistý jsem si byl jen tím, že mě k němu něco hrozně moc táhne. Objal jsem ho kolem pasu, on mi ruce nejistě ovinul kolem krku a zadíval jsem se
autor: Rose Tom Nepozorovaně jsem se přesunul do mého pokoje, přičemž jsem se snažil vyhnat z hlavy všechny dotěrné myšlenky, ve kterých se vyskytovalo slovo láska. Tiše jsem za sebou zamkl, načež jsem se znaveně opřel o dveře. Chvilku jsem se zavřenýma
autor: Rose Pááááni, moc moc mockrát vám všem děkuji za komentáře k minulým kapitolám. Udělaly mi neuvěřitelnou radost. 🙂 Nemůžu uvěřit tomu, jak moc lidí mojí povídku čte. Jsem vážně překvapená, ale mile. Bill Oh bože… Tom. Co tady dělá tak brzy?
autor: Rose Bill Zmateně jsem sebou cukl, ale podle známé vanilkové vůně ztěžklé růžovými květy jsem poznal svou maminku. „Bille, drahoušku. Jsi v pořádku,“ líbala mi tváře. „Jo mami,“ usmál jsem se na ni a přes její rameno jsem zahlédl mého otce,
autor: Rose Tom Hm, co se stalo? Kde to jsem? Pomalu jsem otevřel oči a uviděl jsem bílý strop. Pohnul jsem hlavou, načež jí projela ostrá bolest. „Jau…“ zaskuhral jsem. „Oh, jsi vzhůru. To je dobře,“ zaslechl jsem něčí hlas. S obtížemi
autor: Rose Tom Ten kluk… Co je zač? Určitě jsem ho nikdy neviděl. Pamatoval bych si ho. Kdo to, sakra, je? „Hej, brácho, nejdem už?“ drcl do mě Matthew. „Jo,“ zamumlal jsem. Cítil jsem se docela trapně. Páni, to se mi ještě
autor: Rose Bill Wow, to je lidí. Nevěřil bych, že se do jednoho rodinného domu může vejít tak 100 lidí, ne-li víc. „Ahoj, Bille,“ objala mě Naomi, když si mě všimla. „Čau, Naomi, rád tě vidím. To je, ale lidí,“ neodpustil jsem
autor: Rose Tom „Pane Kaulitzi, dávejte laskavě pozor, ano?“ rozčílila se učitelka na angličtinu, když jsem opět podřimoval při její hodině. „Pardon, ale je to vážně nuda,“ zívl jsem. To spustilo salvu smíchu po celé třídě. „Jo, jsi fakt borec, Tome,“ plácl
autor: Rose Tak jo, inspirace mě osvítila. 😀 Mockrát bych chtěla poděkovat za čtení „Vraha“. Myslím, už jen podle reakcí, že se vám líbil, za což jsem moc a moc ráda. 🙂 Takže přicházím s novou povídkou „Když se dva světy spojí“,
